Podle zkušeného psychoterapeuta se neúnavná snaha o dokonalost může často stát formou uvěznění. Tato neústupná snaha může postupně ochudit život jedince o živost, jas a nepředvídatelnost.
„Jako psychoterapeut jsem byl přímým svědkem toho, jakou daň si honba za dokonalostí může na člověku vybírat,“ řekl terapeut v rozhovoru pro Guardian. „Připomíná to vězení, které si sami vytvořili, kde mříže jsou jejich nedosažitelnými standardy a dozorcem je jejich vlastní sebekritika.“
I’m a recovering perfectionist. Here’s how I embraced the joy of ‘good enough’ https://t.co/fiHMCyeelL
— Guardian G2 (@guardiang2) June 3, 2024
Tato snaha, která se zpočátku zdála být cestou k úspěchu a sebezdokonalení, může často vést k životu zbavenému bohatství lidských zkušeností. Psychoterapeut vysvětlil, že neustálá snaha o dokonalost může postupně zbavit svět barev, světla a spontánnosti.
„Dokonalost je iluze, nedosažitelný standard, který si sami stanovujeme,“ pokračoval psychoterapeut. „Při honbě za touto iluzí často ztrácíme ze zřetele krásu v našich nedokonalostech a radost z naší spontánnosti.“
Psychoterapeut zdůraznil, že pro osvobození se z tohoto vězení, které si sami ukládáme, je důležité sebepřijetí a soucit se sebou samým. Když přijmeme své nedostatky a naučíme se ocenit nepředvídatelnost života, můžeme začít vnímat svět ve všech jeho zářivých barvách a jasných světlech.
„Podle mých zkušeností ti, kterým se podařilo uniknout z tohoto vězení dokonalosti, našli svět, který je mnohem barevnější, jasnější a spontánnější, než si kdy dokázali představit,“ uzavírá psychoterapeut. „Jde o to naučit se opustit iluzi dokonalosti a přijmout krásnou neuspořádanost života.“
