Data z mise Voyager 2 odhalují, že naše chápání magnetosféry Uranu bylo po desetiletí zkresleno. Průlet sondy v roce 1986 se totiž odehrál v neobvyklém okamžiku, kdy intenzivní sluneční vítr silně ovlivnil podmínky kolem této ledové planety.
Voyager 2 je zatím jediná sonda, která navštívila Uran, ale podle vědců dorazila v „nevhodný čas“. Jak uvedl Jamie Jasinski z NASA, sonda proletěla kolem Uranu právě ve chvíli, kdy silný sluneční vítr vytvořil extrémní podmínky, které zkreslily magnetické pole planety. „Kdybychom dorazili o týden dřív, získali bychom úplně jiný obraz,“ uvedl Jasinski ve svém článku pro deník New York Times. Tento okamžik byl vzácný, nastává prý jen zhruba 4 % času.
When I flew by Uranus in 1986, my readings of its magnetosphere confounded scientists – but new analysis shows that it was all a cosmic coincidence and that, if I arrived just a few days earlier, I'd have observed a completely different environment: https://t.co/cLzFvkJoeI -V2 pic.twitter.com/kZ6azvtfgu
— NASA Voyager (@NASAVoyager) November 11, 2024
Sluneční vítr dramaticky stlačil magnetosféru Uranu, což způsobilo neobvyklé podmínky, včetně výskytu silných elektronových pásů a nedostatku plazmy. Tyto anomálie byly desítky let považovány za standardní vlastnosti Uranu, ale nová analýza dat z Voyageru 2 naznačuje, že magnetosféra planety je za běžných okolností mnohem klidnější. Server Gizmodo přináší vysvětlení, že „intenzivní výbuch slunečního větru“ byl hlavní příčinou těchto extrémních pozorování.
Nová studie rovněž odhalila, že dva nejvzdálenější měsíce Uranu – Titania a Oberon – obíhají uvnitř jeho magnetosféry, což otevírá možnosti pro budoucí výzkum. Tyto měsíce mají potenciál ukrývat podpovrchové oceány, protože jejich větší velikost umožňuje lépe zadržovat teplo. Jak vysvětlil Jasinski, „Titania a Oberon mají větší pravděpodobnost existence oceánů, protože jsou větší a tedy i teplejší, což znamená, že méně pravděpodobně kompletně zamrzají.“
Podle studie by další mise k Uranu mohla přinést cenná data o jeho magnetickém poli a atmosféře. NASA plánuje vyslat novou sondu k Uranu v roce 2032, což by mohlo konečně odhalit podrobnosti o běžných podmínkách v jeho magnetosféře a strukturu jeho měsíců. Jak uvedla planetoložka Carol Paty, „je úžasné, když se můžeme po desítkách let vrátit k původním datům s novým pohledem.“
I když Voyager 2 je už desítky let daleko za hranicemi naší sluneční soustavy, jeho mise stále poskytuje důležitá data. Výzkumníci nyní doufají, že nové analýzy pomohou lépe pochopit, jak se magnetická pole a podmínky v okolí Uranu mění pod vlivem Slunce.
