Aniž by to tvůrci zákona postřehli, ze státní digitalizace, na které byly učiněny úkony podle stavebního zákona závislé, bez reformy soustavy stavebních úřadů, při ignorování platné právní úpravy veřejných zakázek a zcela nedostatečného časového prostoru pro vznik digitalizace, vytvořili skrytou hrozbu, před kterou lidé z oboru marně varovali a která se projevila po 1.7.2024. Nicméně ani nyní není vyhráno. Ve hře je nedostatečná varianta tzv. bypassu, která není bez rizik, na něž upozorňuje především ČKAIT, Svaz měst a obcí a Hospodářská komora.
Digitalizace stavebního řízení měla být podle programového prohlášení prioritou současné vlády. Do ostrého provozu byly spouštěny informační systémy státní správy se zcela zásadními nedostatky, které nejsou nahodilé, ale jde o strukturální problémy celého návrhu. To se v rámci evropského kontextu přetavilo v bezprecedentní zpomalení státní správy v této oblasti a ohrozilo sektor stavebnictví na území našeho státu. Krize stavebních úřadů po 1. červenci 2024 není překvapivá a soustava k tomuto nárazu směřovala od počátku rekodifikačních prací. Vycházelo se v zásadě z politických prohlášení, která považovala digitalizaci za recept na urychlení povolovacích procesů v našem státě. Asi u každého, kdo někdy správní řízení vedl, nutně přicházely otázky, jak by digitalizace mohla povolovací procesy s jasně stanovenými lhůtami zásadně urychlit? Digitalizace ve skutečnosti v praxi probíhala postupně. Nefunkčnost státu od přelomu tisíciletí suplují v této oblasti soukromé subjekty, ze kterých se v dominantního dodavatele na trhu vyvinula společnost VITA software s.r.o., která je živoucím důkazem, že technologie umožňující digitalizaci zde k dispozici 25 let jsou.
Na vzniku stávající krize mají tedy nepochybně zásluhu zkreslené ideologické pohledy, které dosavadní stavební právo vykreslují jako brzdu ekonomického růstu, a politici vydávající se za spasitele, kteří tento zásadní problém vyřeší. Tyto pohledy však nevyplývají z analýz či znalosti poměrů. To ústí v nestabilní právní prostředí na úseku povolování staveb v uplynulých 20 letech a přináší reformu stavebního práva každých 5 až 7 let. Dosavadní stavební zákon č. 183/2006 Sb. nabyl účinnosti 1. lednu 2007, ale již k 1. lednu 2013 a 1. lednu 2018 byl podstatně novelizován a vždy to bylo odůvodňováno snahou povolování urychlit. Dílčích novel stavebních předpisů jsou desítky. V problematice se pak dlouhodobě orientovat je problém i pro lidi z oboru, nemá šanci se ustálit rozhodovací praxe soudů a vzniká anarchie.
Zejména poslední velká novela stavebního zákona, která nabyla účinnosti k 1. lednu 2018, přinesla již znatelný kolaps stavebních úřadů, který způsobil, že v mnoha oblastech ČR se závazná stanoviska orgánu územního plánování vydávala přes rok od podání žádosti a došlo k paralýze povolování staveb, což bylo následně mediálně probíráno. Krize byla způsobena nedořešením organizačních otázek při její realizaci. Byl ignorován nedostatek lidí na trhu práce. Celá řada tajemníků nebyla na tento problém připravena, selhala komunikace.
Tvůrci nového stavebního zákona se bohužel vydali opět do neadekvátních rizik a výše uvedená situace nesloužila jako poučení do budoucna. Stát by měl přitom fungovat stabilně a předvídatelně.
Hořké prozření
Po šesti letech rekodifikačních prací přichází po 1. červenci hořké prozření, tedy že nový stavební zákon nemá potenciál sám o sobě nic urychlit, zcela jistě nemůže být nástrojem hospodářského růstu a že nástroj urychlení, kterým je digitalizace, paradoxně vedl k největší paralýze na úseku stavebního práva po roce 1989. V podstatě se současný stav rekodifikace proměnil ve snahu zastavit probíhající katastrofu pomocí tzv. bypassu. V této situaci však i nadále trvá vůle na marketingově líbivých řešeních a zjevná neochota si přiznat, že nový stavební zákon je jen reformulací toho původního a od počátku výsledek jiný být ani nemohl.
Nový stavební problém díky nekvalitnímu legislativnímu procesu přináší velké množství zcela nových výkladových problémů, tedy již nyní se sbírají další podněty na novou vlnu novelizací. Nestabilita na úseku stavebního práva tak bude patrně i nadále pokračovat.
Jaký je stav
Není smyslem rozebírat jednotlivé nefunkčnosti informačních systémů veřejné správy. Zavádění jakéhokoliv systému i v soukromém sektoru je vždy riziková záležitost a je třeba mít vždy náhradní plán. V případě NSZ nastala situace, kdy sice systémy spuštěné jsou, nicméně prakticky došlo k podstatnému zpomalení až paralýze rozhodovací činnosti v ČR, kterou je třeba urgentně řešit. Zákon s variantou nefunkčnosti systémů nepočítal, což se ukázalo být fatálním problémem. Protože dochází k ohrožení povolování výstavby ČR, je narušena právní jistota adresátů, mělo být nalezeno rychlé řešení. Situace po 1. červenci 2024 vyústila ve změnu na pozici ministra pro místní rozvoj a začalo se pracovat na rychlé legislativní změně tzv. bypassu.
Na mimořádné 118. poslanecké schůzi dne 6. listopadu 2024 byl ve zrychleném řízení v prvním čtení schválen poslanecký tisk 832, tzv. částečný bypass digitalizace stavebního řízení jako novela nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. v platném znění. Novela byla předána Senátu 12. listopadu a byla zařazena k projednání na schůzi Senátu dne 11. prosince 2024.
Teprve na půdě Senátu se důsledně řeší otázka, zda se vydat cestou Poslaneckou sněmovnou schváleného užšího bypassu, tedy ponechat povinné použití Portálu stavebníka a Evidence elektronických dokumentací, či jejich použití učinit dobrovolným a vydat se cestou širokého bypassu. Vše stojí na prokázání funkčnosti těchto aplikací. Na půdě Senátu má proběhnout demonstrace funkčnosti těchto aplikací a na jejich základě se zvolí další cesta.
Digitalizace a urychlení projektování staveb
Myšlenka, že si stavební úřady a dotčené orgány budou moci kdykoliv digitálně sáhnout na uloženou projektovou dokumentaci v informačním systému, je správná. Minimálně proto, že budou mít k dispozici všichni identickou verzi PD a urychlí se komunikace mezi úřady.
Je však iluzorní předpokládat, že projektanti a především investoři nebudou mít zájem, stejně jako dnes, projektovou dokumentaci předem projednat s jednotlivými dotčenými orgány, reagovat na jejich připomínky a spolu se žádostí dokumentaci podat stavebnímu úřadu až v okamžiku, kdy PD bude všemi odsouhlasena, protože pak lze předpokládat bezproblémové projednání záměru. Patrně nikdo se nebude chtít vystavovat riziku, že bude podána neprojednaná PD stavebnímu úřadu, ke které se následně digitálně vyjádří dotčené orgány, která se pak bude dopracovávat dle pokynů dotčených orgánů na výzvu stavebního úřadu. Podle názoru autora tohoto článku tak digitalizace v tomto smyslu zásadní urychlení přípravy projektové dokumentace nemůže přinést.
ČKAIT k variantám bypassu
Kromě předkládaného návrhu, jak již bylo uvedeno, je ve hře další varianta, kterou prosazuje kromě ČKAIT také Hospodářská komora a Svaz měst a obcí, který spočívá rovněž ve zrušení povinného používání Portálu stavebníka a Evidence elektronických komunikací.
ČKAIT ve svém článku ze dne 15. listopadu 2024, jehož autory jsou předseda Robert Špalek a František Konečný, upozorňuje, že jako nejvýznamnější a nejsilnější profesní organizace ve stavebnictví, sdružující na 33 tisíc odborníků ve všech fázích přípravy, realizace i provozu staveb, uvádí stručný popis praxe, jíž jako stavebníci-projektanti čelí čtvrtý měsíc po sobě:
- Odeslat žádost a dokumentaci pro stavební povolení přes Portál stavebníka.
- Počkat pár dní.
- Zvednout telefon a zavolat na úřad, zda jim dokumentace došla celá, nebo jen část, zda ji mohou otevřít, případně i zpracovat.
- Pokud ne, domluvit se na jiném postupu doručení žádosti a dokumentace (mimo zákon).
- Vše poslat znovu (nezákonně) buď datovou schránkou, e-mailem nebo poštou, případně osobně.
- Na některé úřady či dotčené orgány přitom ani není nutné volat: rovnou totiž vyzývají stavebníky, aby problémy s portálem vynechali a poslali jim vše přes datovou schránku.
Z těchto důvodů je pro ČKAIT nepřijatelné ponechat spuštěný tzv. Portál stavebníka a ČKAIT požaduje duální systém. Duální systém podání, který ČKAIT navrhuje a který je u zavádění takto složitých informačních systémů častý, by umožnil ponechat v přechodném období v provozu Portál stavebníka (minimálně pro dokončení již podaných žádostí). Zároveň by umožnil podání žádosti a projektové dokumentace i jinou fungující elektronickou cestou, tedy například datovými schránkami. Přitom duální systém by podle ČKAIT byl optimálním řešením současných problémů. ČKAIT nechce návrat k tištěným výkresům, požaduje jen návrat k existujícím digitálním alternativám.
Důsledky volby širší varianty bypassu
Návrh ČKAIT je v podstatě praktickým řešením současné situace s eliminací všech rizik. Toto řešení však přináší nepříznivé důsledky spíše v rovině politické, tedy zákonodárci nezbude než vypnout rovněž § 184 odst. 3, který stanoví povinnost stavebním úřadům si chybějící vyjádření či závazné stanovisko dotčeného orgánu vyžádat samostatně. To, jak již bylo vysvětleno v článku, není praktický problém, protože žadatel si ve většině případů návrh před podáním žádosti sám předem projedná, aby se vyhnul zdržením a přepracovávání dokumentace po podání žádosti. Bez fungujícího Portálu stavebníka a Evidence elektronických komunikací není fyzicky možné, aby si stavební úřady vyjádření a závazná stanoviska opatřovali sami. Rozdrobená soustava stavebních úřadů neumožní patrně efektivní spolupráci se vzdálenými dotčenými orgány jinou formou. Důsledek je především v rovině politické, protože po šesti letech rekodifikačních prací vyjde najevo, že nový stavební zákon je v podstatě jen reformulací zákona původního bez zásadního hmatatelného pozitivního efektu pro praxi.