Bzučení dronů nad hlavami a dunění vzdálených výbuchů při náletech. Ještě donedávna neslyšeli lidé v Libanonu nic jiného. Hned poté, co vstoupilo v platnost chatrné příměří mezi Izraelem a Hizballáhem, vyplnilo ulice bušení a řinčení bagrů zvedajících sutiny. Libanon nemá na obnovu zničené infrastruktury finance a hledá pomoc v zahraničí, zatímco místní se o sebe, alespoň prozatím, musejí postarat sami. Informují o tom DW a The Guardian.
Izraelská invaze do Libanonu si vyžádala daň na jeho už tak špatné ekonomice. Požáry z náletů zlikvidovaly 65 tisíc olivovníků a šest tisíc hektarů zemědělské půdy.
Bassamovi Khawantovi (55 let), včelaři z jiholibanonské vesnice Saidum, zabránila válka v přístupu k jeho včelám v nedalekém lese, nemohl tak prodávat med. Některé včely uhynuly kvůli nedostatku potravy, jiné shořely při požárech.
When Israel and Hezbollah agreed to a ceasefire in Lebanon, many residents started returning home to see what was left of their villages and homes.
— Al Jazeera English (@AJEnglish) December 11, 2024
Al Jazeera’s @alihashem_tv reflects on the lasting scars of this war and Lebanon’s uncertain future. pic.twitter.com/VNBZQWxOO6
Rose Bechara, zakladatelka oceňované společnosti na výrobu olivového oleje Darmmess, provozující podnikání na jihu země, podle serveru DW uvedla, že musela kvůli izraelským náletům přesunout výrobu do jiného vzdálenějšího závodu, což ji vyšlo na 500 tisíc dolarů (téměř 12 milionů korun).
Bechara považuje za štěstí, že půdu nekontaminovaly těžké kovy a fosfor, což znamená, že je stále úrodná. Přesto jsou škody na jihu Libanonu ohromující. Až 60 procent farmářů letos podle odhadů nemohlo kvůli válce sklízet úrodu.
Libanonský ministr zemědělství Abbas Haj Hassan označil izraelské používání fosforové munice způsobující neuhasitelné požáry za „akt ekocidy“.
Obtížná poválečná obnova
Poškozeno nebo zničeno bylo více než 99 tisíc bytových jednotek a důležitá veřejná zařízení. Náklady na fyzické škody a ekonomické ztráty se odhadují na 8,5 miliardy dolarů. Nezávislé organizace odhadují ekonomické škody dokonce na více než 20 miliard dolarů.
Konflikt poškodil už tak zničenou ekonomiku. Izrael navíc při útocích cílil na banky, aby ochromil ekonomické schopnosti Hizballáhu. Tím ovšem zanechal veřejnost bez funkčního bankovního systému a ještě tak zhoršil ekonomickou stabilitu Libanonu.
„Na rozdíl od války v roce 2006 se Izrael tentokrát zaměřil také na soukromý majetek, což zhoršilo libanonskou ekonomiku. Úspory lidí totiž zmizely a příjmy se propadly,“ upozornil Sami Atallah, zakladatel a ředitel think-tanku The Policy Initiative se sídlem v Bejrútu.
Libanon je nyní závislý na zahraniční pomoci. Tu přislíbil Írán a Irák a kompenzovat škody chtějí i představitelé Hizballáhu.
Leila Dagher, docentka ekonomie na Libanonské americké univerzitě (LAU), se domnívá, že osud Libanonu závisí na mezinárodním financování. Přičemž zásadní pro uvolnění globální pomoci bude balíček od Mezinárodního měnového fondu (MMF).
Atallah zastává názor, že poválečná obdoba Libanonu bude obtížná. Země Perského zálivu totiž neprojevují dostatečný zájem nestabilnímu státu pomoci, podpora Íránu podle něj zůstává nejistá a západní státy sice podporují obnovu země, ale současně dodávají Izraeli zbraně.
Další problém je politické vakuum v Libanonu, které podkopává důvěru jak zahraničních dárců, tak místních obyvatel. Ti se ve městě Nabatieh pustili do obnovy poničené infrastruktury sami. „Dnes ráno jsme začali s opravami, proč bychom čekali? Musíme se postavit na vlastní nohy,“ řekl deníku The Guardian Wafiq Jaber, místní majitel cukrárny. „Už jsme si zvykli, že stát nemá kapacity, aby nám pomohl. Už máme soukromé generátory, někdo je na cestě, aby nám přinesl vodu. Od státu nic nepotřebujeme, jen stabilitu,“ dodal.