Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy váhal – říct pravdu, nebo raději mlčet? Upřímnost může bolet, ale zamlčení pravdy či milosrdná lež zase mohou narušit důvěru. Kdy je pravda nezbytná a kdy naopak může napáchat víc škody než lži? Klíčem je najít rovnováhu mezi otevřeností a ohleduplností.
Lidé, kteří lžou, nemusí mít vždy špatné úmysly. Psycholožka Bella DePaulo, kterou citoval server Psychology Today, vysvětluje, že často volíme mezi dvěma hodnotami – pravdou a laskavostí. „Někdy lidé lžou ne proto, že by si nevážili pravdy, ale protože si cení i jiných hodnot, jako je soucit nebo loajalita.“ Jinými slovy, někdy zatajení pravdy vychází z dobrých úmyslů.
Když se nás někdo zeptá, jak mu sluší nový účes, máme přirozenou tendenci ho potěšit – i když se nám ve skutečnosti nelíbí. Stejně to často funguje i ve vztazích. Někdy mlžíme nebo řekneme drobnou lež, jen abychom partnera nezranili. Ale je to opravdu správné?
Mlčet, nebo být upřímný?
Psychoterapeutka Ilene Strauss Cohen, jejíž článek publikoval server Psychology Today, upozorňuje, že lidé často vnímají upřímnost jako volbu mezi dvěma extrémy: buď mlčet, nebo říct natvrdo pravdu. Ve skutečnosti je tu ještě jedna možnost – říct pravdu, ale ohleduplně.
Například místo přímého „Už mě nepřitahuješ“ lze situaci pojmout citlivěji: „Chtěl/a bych, abychom na našem vztahu pracovali, protože mi na tobě záleží.“ Podobně v pracovním prostředí je lepší říct kolegovi „Mám teď hodně své práce, takže už nemohu brát další úkoly“ než ho přímo obvinit z toho, že se vyhýbá povinnostem.
Tímto přístupem se můžeme vyhnout konfliktu a zároveň zůstáváme upřímní.
Jak získat pravdivou odpověď?
Někdy nejsme ti, kdo zvažují, zda říct pravdu – naopak potřebujeme upřímnost od někoho jiného. Server TIME poukázal na to, že záleží i na tom, jak otázku položíme.
Pokud se například prodávajícího zeptáte „Jaké problémy má tohle auto?“, pravděpodobně získáte upřímnější odpověď než při otázce „Tohle auto nemá žádné problémy, že?“. V druhém případě dáváte protistraně možnost snadno se vyhnout pravdě.
Stejný princip platí i v osobních vztazích. Místo povrchního „Máš se dobře?“ zkuste „Jak se opravdu cítíš v poslední době?“. Přímé, ale neútočné otázky mohou otevřít prostor pro upřímnější odpovědi.
Kdy je mlčení lepší než pravda?
Mlčení nemusí vždy znamenat lež. Server BBC upozornil na fenomén „palteringu“, tedy manipulace pravdivými informacemi tak, aby vyzněly zavádějícím způsobem. To je běžná technika v politice či obchodu, ale setkat se s ní můžeme i v běžném životě.
Například když se vás partnerka zeptá: „Byl jsi včera s kamarádkou?“ a vy odpovíte „Byl jsem v práci celý den,“ technicky nelžete, ale zároveň záměrně vynecháváte důležitou část pravdy. V takových situacích je často lepší buď říct úplnou pravdu, nebo přiznat, že o tom mluvit nechcete – místo aby se pravda skrývala za chytře formulovanými odpověďmi.
Jak být upřímný a neublížit?
Upřímnost nemusí být pro nikoho bolestivá, pokud se podá správným způsobem. Jak na to?
Mluvte o sobě, ne o druhém – místo „Jsi hrozně nezodpovědný“ zkuste „Cítím se nejistě, když se na něco domluvíme a pak to nevyjde.“ Používejte „já“ místo „ty“ – „Cítím se pod tlakem“ zní lépe než „Ty mě pořád stresuješ.“
Dejte druhému prostor – upřímnost není ultimátum, ale pozvání k dialogu.
Upřímnost nemusí bolet. Místo tvrdé pravdy nebo milosrdné lži existuje cesta respektu, pochopení a otevřené komunikace. A někdy – pokud není pravda nezbytná – je lepší ji říct až ve chvíli, kdy na ni bude ten druhý připraven.