Celý svět se zatajeným dechem sleduje začátek mírových rozhovorů mezi Spojenými státy a Ruskem o válce na Ukrajině a budoucnosti Evropy, která však nebyla pozvána k jednacímu stolu (tedy o nás bez nás). Zatímco na bezpečnostní mnichovské konferenci šokovala vyjádření amerických představitelů o Evropě, o týden později prezident Donald Trump dokonal „dílo zkázy“ komentáři na účet ukrajinské hlavy státu Volodymyra Zelenského. Jednání však teprve začínají a prozatím nelze odhadnout, jak pro Ukrajinu skončí. Možné jsou čtyři scénáře konce války.
Události z posledních dní týkající se americko-evropských vztahů jsou zejména chaotické. Zatímco americký ministr zahraničí Marco Rubio ujistil, že rozhovory o ukončení války budou zohledňovat zájmy všech stran a že americko-evropské vztahy se nemění, Trumpova prohlášení naznačovala pravý opak.
Trump je ovšem známý jako politik nejistoty, nepředvídatelný muž se silnými slovy, ale už ne tak silnými činy, který vytváří na politické scéně hlavně chaos.
Bloomberg outlines three possible endings to the war in Ukraine: bad, grim and catastrophic
— NEXTA (@nexta_tv) February 13, 2025
📍 Frozen Conflict
Russia maintains control over occupied territories, with possible territorial swaps (e.g., part of Kursk Oblast). Ukraine remains outside NATO. Europe pressures Trump… pic.twitter.com/FurVlJReVP
Experti se předhánějí v teoriích o tom, čeho jsme se stali svědky. Jestli Trump nenávidí Zelenského, nebo se jenom naštval, že odmítl podepsat dohodu o převedení poloviny vzácných nerostů jeho země na USA. Zda jde jenom o vypuštění upřímných emocí, nebo součást strategie vyvíjení nátlaku.
Pro Evropu z toho vyplývá jediné. Trump bude u moci čtyři roky. Bez ohledu na vývoj americko-evropských vztahů musí být kontinent samostatnější a konkurenceschopnější ve všech ohledech. Nezbývá, než zvýšit výdaje na obranu a podporovat Ukrajinu bez ohledu na to, co zrovna napadne Trumpa a jeho administrativu.
Situace se zdá být skutečně spíše chaotická než předem prohraná. Nelze zatím říci, jak to pro Ukrajinu a Evropu skončí. V každém případě svou budoucnost ovlivníme nakonec hlavně sami.
Mír s bezpečnostními zárukami
Nejoptimističtějším scénářem je dosažení míru s bezpečnostními zárukami. Nejen že by skončila válka, ale Ukrajina by dostala takové záruky, které by přímo znemožnily Rusku zaútočit znovu. Tím by se stabilizovala i celá Evropa.
Pro Ukrajinu by to byl ten nejlepší možný výsledek, a to i v případě, že by se musela vzdát určité části území, píše list The Kyiv Independent.
Tady je ale potřeba položit si zásadní otázku. Proč by Rusko s takovými podmínkami vůbec mělo souhlasit? Přestože se zdá, že Zelenskyj i obyvatelé Ukrajiny jsou oproti minulosti otevřenější možné dohodě, jež by ponechala Rusku některá získaná území, podle řady odborníků ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi příměří a dílčí územní zisky nestačí. Rusko masivně zbrojí a jeho ekonomiku pohání válka. Analytici se přiklánějí k tomu, že Moskva využije příměří k doplnění vojenských sil a odpočinku. Pak zaútočí znovu.
V bezpečnostních zárukách je také řada neznámých. Rusko nepřipustí vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance (NATO) a Washington si je toho plně vědom. Podle amerických vyjádřeních na bezpečnostní mnichovské konferenci už vůbec není možné přijetí Ukrajiny do aliance na stole.
Pak je tady otázka jaderných zbraní. Rusové by si hned rozmysleli, zda zaútočit znovu. Zelenskyj skutečně podle tiskové agentury Anadolu Ajansi navrhl jaderné zbraně jako alternativu k NATO. Pokud by Kyjev v tomto vyjednávání neuspěl, mohl by učinit rozhodnutí vyrábět vlastní jaderné zbraně. Loni v listopadu na to s odkazem na ukrajinské experty informoval deník The Times. Ukrajina by mohla vyrobit základní jaderné bomby o síle té svržené na Nagasaki v roce 1945. Jednalo by se o slabší atomové pumy oproti těm současným, přesto z historie víme, jakou destrukci dokážou napáchat.
Na stole je pak také možnost vyslat mírové síly NATO (evropské, nikoli americké) na území Ukrajiny. Tady však situaci komplikují signály z Ruska, že to nepřipadá v úvahu, a nejednotnost evropských států. Trump je naproti tomu pro. Vojáky na Ukrajinu souhlasily poslat Velká Británie, Francie, Německo, Švédsko a nově i Švýcarsko. Jak ovšem upozornila agentura Reuters, tyto země vyjadřují ochotu tak učinit pouze v případě, že budou mít za zády americkou podporu. Trumpova administrativa však dává najevo, že se nechce v bezpečnostních otázkách Evropy angažovat přinejmenším tak intenzivně, jak tomu bylo v předchozích letech.
Trump rovněž uvedl, že jakékoli mírové síly NATO na Ukrajině nebudou kryty článkem pět. Kdyby pak Rusko znovu zaútočilo, napadení těchto sil by nebylo považováno za útok na NATO. Mírové jednotky by tak neplnily roli odstrašení a nemohly by tak zabránit Putinovi rozpoutat další konflikt.
Bezpečnostní zárukou by mohla být přítomnost amerických firem těžících vzácné nerosty a Trumpova hrozba, že pokud Rusko zaútočí na Ukrajinu, kde operují americké podniky, dopadlo by to pro Putina špatně. Jednání o vzácných nerostech pokračují a Američané a Ukrajinci vypouštějí do éteru protichůdná prohlášení. Trump tvrdí, že dohoda může být podepsána brzy, prohlášení z Kyjeva tak nadšená nejsou.
Mír bez bezpečnostních záruk
Nasazení mírových sil je něco, s čím se počítá i ve druhém scénáři – dosažení příměří bez bezpečnostních záruk. Konflikt by zamrzl na současné linii bojů, ale hrozba války by přetrvávala. Evropa by musela poslat na Ukrajinu vojáky nekryté článkem pět, tedy bez bezpečnostních záruk Američanů. Řada zemí by se zdráhala tak učinit, což by mohlo vést k dalšímu rozkolu uvnitř Evropské unie.
Ukrajina by v tomto scénáři prakticky už jen čekala na novou invazi. Evropa by pak mohla Ukrajinu vyzbrojit obdobně, jako Američané vyzbrojili Izrael, neboť země stále představuje určitý štít před ruskou hrozbou.
Mír připomínající kapitulaci
Třetím scénářem je kompromisní, zoufalé příměří. Ukrajina přijde o podporu Spojených států a Evropa se nedohodne na tom, jak ji nahradit, takže Kyjevu nezbude nic jiného než přistoupit na podmínky výhodné pro Rusko. Jednalo by se prakticky o kapitulaci napadené země a tvrdou ránu pro Evropu, která by vypadala v Putinových očích jako snadný cíl. V tomto ohledu to ale má Ukrajina ve svých rukou.
Moskva by si totiž v takovém případě mohla za stažení vojsk klást prakticky jakékoli požadavky. Mohla by požadovat volby, demilitarizaci Ukrajiny a další změny, jejichž cílem by bylo podkopat suverenitu země. Kreml by mohl požadovat připojení většinově kontrolovaných oblastí k Ruské federaci a stažení ukrajinských sil z těchto míst. K tomu by mohlo dojít v případě, že by Kyjev přišel o všechny páky při mírových rozhovorech.
Žádný mír nenastane
Dalším a posledním scénářem je, že boje neutichnou a válka bude pokračovat do vyčerpání jedné ze stran. I to se může stát. Trump má páky na obě strany a pokud by Rusko nechtělo boje ukončit, mohl by vyzbrojit Ukrajinu tak, aby válku vyhrála. A naopak – může okamžitě stáhnout veškerou podporu, jak nově pohrozil, vypnout obráncům internetové připojení Starlink a nechat zemi napospas agresorovi.
Problémy se stavy v armádě mají obě strany, na straně Rusů však stále existuje výhoda početní převahy. Během rozhovorů o ukončení konfliktu se však nemusí podařit najít odpověď na otázku, proč by se Rusko mělo zastavit. Trump pak může ztratit o Ukrajinu zájem.
Bez ohledu na tyto čtyři scénáře by Evropa měla začít jednat. To zahrnuje modernizaci armády, nábor nových sil a produkci munice a dělostřeleckých granátů. Možností je také rozšířit jaderný arzenál do dalších zemí. Přeci jen, něco takového opakovaně nabízela Německu Francie. Současná vláda to odmítala, po tamních předčasných volbách se leccos může změnit. Důležité je také posílit protivzdušnou obranu.
Že se však Američané úplně obrátí k Evropě zády, je nepravděpodobné už díky dobrým vztahům s Polskem a například budování nové základny NATO v Rumunsku.