Někdy stačí najít starý dopis, aby se člověk na chvíli vrátil zpátky v čase. Zaprášená krabice plná vzkazů, pohlednic a fotek má zvláštní kouzlo. Připomíná, že jsme někdy byli něčí celý svět.
Uchovávat si staré milostné vzkazy není žádné lpění na minulosti. Je to připomínka dobrých chvil, které člověk prožil, i když dnes patří dávno mezi vzpomínky. Zachycená slova lásky mají sílu rozesmát, dojmout – a někdy i pořádně zaskočit.
Největší poklady: dopisy, vstupenky, fotky
Průzkumy ukazují, že třetina lidí si uchovává suvenýry z minulých vztahů. Od zamilovaných dopisů přes vstupenky na koncert až po fotky, které dnes působí skoro jako archeologický nález. A více než polovina z nich se ke svým pokladům vrací i po dvaceti letech.
Vzpomínky nejsou překážkou nové lásky. Naopak. Ukazují, že člověk je schopný hlubokého citu. A že předtím, než přišla bolest, existovalo něco krásného. Mementa starých vztahů připomínají, že srdce se umí uzdravit – a znovu otevřít.
Malé důkazy velkých citů
Rozmazaná fotka z party, valentýnka s děsivou básničkou nebo vzkaz, že jsme pro někoho byli „největším štěstím na světě“ – to všechno má hodnotu, kterou žádný cloud nenahradí. Ne kvůli minulosti, ale kvůli tomu, co nám připomínají o nás samotných.
Někdy je v pořádku si poplakat nad starým dopisem. Ne ze smutku, ale z vděčnosti. Protože mít v životě vzpomínky, které zahřejí, i když už nepatří do současnosti, je jeden z největších darů.