Díky změně klimatu a poklesu CO2 v atmosféře se dle nového výzkumu podařilo skupině dlouhokrkých býložravých dinosaurů ze skupiny sauropodomorpha přejít asi 10 tisíc kilometrů z Jižní Ameriky až do Grónska. Informoval o tom vědecký server ScienceNews.
Sauropodomorpha jsou dlouhokrcí býložraví dinosauři. Patří mezi ně i mohutní obři jako je Seismosaurus či Argentinosaurus. Přibližně před 230 miliony let žila tato skupina dinosaurů převážně v oblasti dnešní severní Argentiny a jižní Brazílie. V jednu chvíli se ale tito dinosauři vydali na cestu a migrovali tisíce kilometrů do severně položeného Grónska.
Vědcům se nyní podařilo zasadit toto putování dinosaurů z Jižní Ameriky do Grónska do časového období. A to za pomoci vrstev hornin s fosiliemi a změn magnetického pole Země během historie. Díky tomu tým vědců zjistil, že posun zvířat směrem na sever se shoduje s dramatickým poklesem hladin oxidu uhličitého.
K tomu došlo před asi 214 miliony let. V té době Grónsko a Severní a Jižní Amerika byly součástí prakontinentu zvaného Pangea. Cestu tak dinosaurům neblokoval žádný oceán.
Během velké části pozdního triasu (233 – 215 milionů let) byly hladiny CO2 na Zemi neuvěřitelné vysoké, a to až 4 tisíce jednotek na million (ppm, parts per million). V dnešní době je to kupříkladu téměř desetkrát méně. Klimatické simulace navíc naznačují, že by tato hladina CO2 vytvořila vyprahlé pouště a silné výkyvy klimatu. To by tak mohl být pro býložravá zvířata, vzhledem k nedostatku potravy, problém.
Díky dramatickému poklesu CO2, u něhož není známo, proč k němu došlo, se ale stalo klima pro býložravce a jejich migrace mnohem přívětivějším.
Pokud by dinosauři kráčeli tempem jeden až dva kilometry denně, trvalo by jim přibližně 20 let, než by se dostali do Grónska, míní vědci.
„Tato studie nám připomíná, že nemůžeme rozumět evoluci bez porozumění klimatu a prostředí,“ říká Steve Brusatte, paleontolog a evoluční biolog na univerzitě v Edinburghu. A dodává, že i ta největší stvoření stále byla pod kontrolou klimatických změn.