Vozítko poprvé úspěšně použilo přístroj MOXIE k výrobě kyslíku z řídké marsovské atmosféry, v níž převládá oxid uhličitý. Tímto demonstrovalo technologii, která by mohla pomoci astronautům dýchat a zároveň pohánět rakety, které je dopraví domů na Zemi.
Jak MOXIE funguje
Atmosféra Marsu je z 96 % tvořena oxidem uhličitým. MOXIE funguje tak, že odděluje atomy kyslíku od molekul oxidu uhličitého, které se skládají z jednoho atomu uhlíku a dvou atomů kyslíku. Odpadní produkt, oxid uhelnatý, se uvolňuje do marťanské atmosféry. Proces přeměny probíhá při teplotách kolem 800 stupňů Celsia, takže je MOXIE vyroben z materiálů odolných vůči teplu a je opatřen tenkým zlatým povlakem, který zabraňuje potenciálně škodlivému teplu vyzařovat ven do těla Perseverance.
Přístroj MOXIE byl dvě hodiny zahříván a pak byl nechán hodinu vypouštět kyslík. MOXIE během této doby vyprodukoval 5,4 gramu kyslíku, což je zhruba tolik, aby astronaut mohl bez problémů dýchat po dobu 10 minut. V plném režimu by měl přistroj dokázat vyprodukovat až 10 gramů kyslíku.
Jak budou experimenty probíhat dál
NASA plánuje provést dalších devět experimentů výroby kyslíku v průběhu jednoho marsovského roku (asi 687 pozemských dní). Výroba kyslíku bude probíhat ve třech fázích. V první fázi se ověří a charakterizuje funkce přístroje, zatímco ve druhé fázi bude přístroj pracovat v různých atmosférických podmínkách, například v různých denních dobách a ročních obdobích. Ve třetí fázi, řekl Hecht, „posuneme hranice“ – vyzkoušíme nové provozní režimy nebo zavedeme „nové prvky, jako je běh, při kterém porovnáme provoz při třech nebo více různých teplotách“.
MOXIE sama o sobě nedokáže vyprodukovat dostatek kyslíku, který by měl význam pro budoucí průzkum. Například vypuštění čtyř astronautů z povrchu Marsu by pravděpodobně vyžadovalo asi 15 000 liber. (7 000 kg) raketového paliva a 55 000 liber. (25 000 kg) kyslíku, uvedli představitelé NASA. Raketové palivo se skládá z paliva a okysličovadla, které napomáhá jeho hoření.
Mnohem větší nástupci MOXIE by však potenciálně mohli být skvělými pomocníky při průzkumu, kteří by astronautům na Marsu umožnili žít jako na Zemi a nebýt závislí na nákladném a zřídkakdy se opakujícím zásobování ze Země.