Praha 3. dubna 2025 (PROTEXT) – Pro operního pěvce světového formátu, který je zvyklý vystupovat na scénách jako Opéra national v Paříži, Královská opera v Covent Garden v Londýně nebo newyorská MET, se může zdát být prostor Nové Spirály možná malý rozlohou a příliš obyčejný. Pravdou však je, že právě Nová Spirála dodá hlasu světového tenoristy Pavla Černocha nový rozměr, protože pakliže má Spirála nějakou zásadní přednost kromě ojedinělého kruhového půdorysu, je to akustika. A právě ta dá vyniknout síle hrdla mistra v nezvyklém formátu propojení opery a muzikálu, kdy jeho přednes doprovodí nejen Janáčkova filharmonie Ostrava, ale také dámy s neméně silnými hlasy – Radka Fišarová, Michaela Štiková Gemrotová a Hana Holišová. Tato unikátní sestava společně opanuje po dva dny, konkrétně 15. a 16. dubna, Novou Spirálu na Výstavišti, kdy se mohou diváci těšit na speciální soubor operních i muzikálových písní, a to v prostorách, kde jsou na dosah samotných umělců a nic jim nezůstává skryto.
Pavle, vaše účinkování na domácí scéně je velmi ojedinělé, ale nyní se vám sešly hned dvě významné události, které vás znovu zanesou do rodného kraje. Je to nejen galakoncert v Nové Spirále, kterého se dotkneme blíže, ale také vaše nominace na cenu Anděl v kategorii klasika za album Smetana Arias. Má takové případné ocenění význam i pro vaše mezinárodní působeni?
Především to má nesmírný význam pro mě samotného, překvapilo mě to a potěšilo. Má to i velký význam pro mé další možnosti nahrávání. Chystáme dva nové projekty a s takovou nominací je to jednodušší. Já jsem nikdy ve svém dosavadním životě žádné ocenění tohoto typu nedostal, tak jsem zvědavý, jestli nám to vyjde.
Nyní, když spolu hovoříme, máte před sebou jedno z dalších vystoupení v Mnichově, kde se pohybujete velmi často. Jedná se o stálé angažmá?
Mnichovská Bavorská Státní opera je má jedna z nejmilejších scén, kde vystupuji pravidelně už od roku 2008. Nicméně to není stálé angažmá, já jsem tzv. na „volné noze“. Nejsem a nikdy jsem nebyl nikde zaměstnaný na trvalo. To má původ v mé potřebě nezávislosti. Jsou to jednotlivé projekty, přijedete na 4 až 8 týdnů na zkoušky, chystáte novou inscenaci hudebně i režijně a potom je premiéra a několik repríz, a jedu dál. Takto to ve světě opery nyní funguje.
Ve své kariéře za sebou máte již řadu velmi významných světových operních a divadelních scén. Která z nich pro vás osobně má dosud největší význam a která patří zatím ještě k vašim profesním cílům?
Nemám jednu nejmilejší scénu, je jich víc. Souvisí to s lidmi, s městy, a i s nabídkami, které mě přicházejí. Já jsem bohémsky založený, a proto mě to samozřejmě táhne do míst jako jsou Amsterdam, Paříž anebo Itálie…. tam létám nejraději.
Nejen ceny Anděl, ale i váš ojedinělý galakoncert se odehrají na pražském Výstavišti, konkrétně v Nové Spirále. Spirála bývala synonymem pro muzikály, dnes se však proměnila na multižánrový prostor a diváci si zde střídají dveře u činohry, módních přehlídek, DJs, ale právě i muzikálů. A i vy se sem chystáte nejen s klasickou operou, ale jejím propojením s muzikálovými peckami. Byla to vaše myšlenka takového propojení? Máte blízký vztah k muzikálu?
S touto myšlenkou jsem si pohrával už dávno, ale nabídka přišla právě od vedení Spirály a já se zaradoval. Muzikál jako takový mě fascinuje, je to další velmi těžký žánr, musíte být perfektní nejen pěvecky, ale i herecky, mít skvělou fyzičku, umět tancovat a spoustu dalších věcí. Viděl jsem několik představní v Londýně a ve Vídni a zcela mě to pohltilo.
Jaké skladby máte v repertoáru pro váš galakoncert a kdo stál za jejich výběrem?
Repertoár jsem si vybíral sám. První část bude patřit těm největším operním hitům, jako Jsou Nessun dorma, Tosca nebo Carmen. Miluji West side story, ten příběh „Romea a Julie“ je nesmrtelný. Tady to jsou Tony a Marie. A právě Tonyho milostnou písní pro Marii začnu muzikálový blok. Další krásná píseň je z muzikálu Cats – Memory. Pustíme se ale i do duetů, které jsou známé díky Andreovi Bocellimu a jeho partnerkám. Těším se na to.
Vašimi hosty budou hvězdy české hudební scény Radka Fišarová, Michaela Štiková Gemrotová a Hana Holišová, vystupovali jste už někdy společně, nebo se jedná o vaše poprvé? A samozřejmě se nabízí otázka propojení s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Máte již společné zkušenosti?
Ty dámy sleduji a obdivuji delší dobu. Ke každé z nich se váže nějaký můj osobní příběh. Bude to naše první spolupráce na jevišti, moc si toho vážím, že mé pozvání přijaly.
S Janáčkovou filharmonií jsme se v minulosti setkali, asi jednou nebo dvakrát… ale bylo to už dávno. Jsou skvělí, ostatně jako mnohé z Ostravy!
Nová Spirála je velice specifický prostor. Kruhové jeviště nabízí řadu vychytávek, ale zároveň není jednoduché se často, zejména při světelných efektech, kterými nebude váš galakoncert šetřit, pohybovat a orientovat se zde. Jak se cítíte při zkouškách v tak nezvyklém prostoru?
Tak to je pro mě úplně v pohodě. Na to jsem zvyklý z operních režií. Dnes už opera není statická, je tam množství efektů a akcí. Jsem rád, že můžeme tento koncert i takto oživit.
Když na chvíli opustíme domácí scénu a přeneseme se na ty velké, zahraniční, která ze světových scén, kterých máte na svém operním kontě požehnaně, pro vás byla zásadní v profesním životě a dá se říct, že odstartovala vaši kariéru do výšin?
Určitě to byla právě Bavorská opera v Mnichově, kde právě jsem. Pozvali mě v roce 2008 na rychlý záskok za nemocného kolegu a já přiletěl. Mezi přistáním na letišti a večerním vystoupení bylo pouhých 5 hodin. Za tu dobu mi upravili kostým, ukázali režii, abych věděl, kam mám na jevišti chodit, a ještě setkání s dirigentem, to byl slavný Kiril Petrenko. A už jsem stál na jedné z největších scén na světě. Povedlo se to, hned mě nabídli další smlouvu.
Jak jste se vlastně k opeře dostal? V kolika letech jste rozpoznal lásku a talent ke klasice?
Zpíval jsem od malička v dětském sboru a jako děti jsme účinkovali i v operních inscenacích. Fascinovalo mě to. Jsem exhibicionista, mám rád publikum, vždycky mě to táhlo k divadlu. S tím se rodíte a musíte to milovat. Bez divadla, opery, publika si svůj život vůbec nedovedu představit. Někdy si myslím, že na jevišti i umřu.
Vnímáte při svých vystoupeních rozdíl v publiku v různých krajích, zemích? Je jiné v Čechách a zahraničí ve světě opery?
Publikum je rozdílné, ale když vidí dobré show, reaguje všude stejně nadšeně. Ono ale také záleží, jaký je poměr turistů a stálého publika… Toto je vidět na scénách ve Vídni nebo Miláně, ze kterých je částečně i turistická atrakce. Ale i to patří k naší době.
Jak vnímáte virální videa, kdy se najednou zvedne operní pěvec v restauraci nebo na nádraží a k němu se přidají další a další a publikum žasne…? Neláká vás něco takového zkusit?
Neeee, toto mě neláká, viděl jsem jich nespočet, ale nějak už by se mě do toho nechtělo. Já jsem u divadla 30 let a tyto věci si rád poslechnu, ale moje součinnost tam být nemusí. To je stejné i s videi na sociálních sítí. Nechci se natáčet ráno v koupelně, jak si čistím zuby a zkouším, jestli mám hlas na večerní představení. Toto už mě minulo. Já nesmírně fandím mladým umělcům a někdy mě jejich kreativita i nadchne. Já jsem v tomto ale spíš konzervativní.
Závěrem se nemůžu nezeptat, co byste vzkázal těm, kteří ještě váhají, zda na galakoncert do Spirály přijít?
Vzkazuji vám, že budu moc rád, když přijdete. Dáme vám ze sebe všechno, čeho jsme schopni!
Děkujeme za rozhovor
ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
