Jelikož Evropa ekonomicky Rusko zastiňuje, reagovala na agresi vůči Ukrajině ekonomickými a obchodními sankcemi. Federace dostala tvrdou ránu, z níž se však dokázala vzpamatovat. Selhali jsme ovšem v nejzásadnější obraně proti případné eskalaci konfliktu – odstrašování. Spoléhat na ekonomickou válku bez „ukazování svalů“ nás neochrání. Obě strategie jsou důležité a Západ by se v tomto měl poučit.
Bývalá britská premiérka Liz Truss v roce 2022 během svého překvapivě krátkého funkčního období navrhovala, aby se skupina G7 chovala jako ekonomická Severoatlantická aliance (NATO). S tímto nápadem moc nepochodila.
Alianční státy by podle této vize měly být připraveny reagovat na případné ekonomické hrozby agresora stejně jako NATO vojensky na bezpečnostní hrozby. Tuto myšlenku Truss prosazovala i po skončení svého úřadu, napsal pro server Politico Tom Keatinge.
OPINION: Relearning lessons from the past: NATO and economic deterrence.https://t.co/feGyEh9Dcy
— POLITICOEurope (@POLITICOEurope) July 3, 2024
Neexistuje však již taková aliance? Vždyť většina členských států NATO je součástí Evropské unie (EU). A není G7 jen dalším mechanismem pro tento druh koordinovaných akcí? Rusko se podařilo sankcemi zasáhnout a NATO jsme nepotřebovali.
Ve skutečnosti jsme ale v podstatě selhali. Rada bezpečnosti OSN je rozbitá a polarizovaná a Rusko dokázalo sankce poměrně efektivně obejít. Rozhodující nicméně je, že jádro našeho kolektivního úsilí tvoří diplomacie a sankce, nikoli obrana.
Sankce nestačí
Vzhledem k nejistotě ve světě je ovšem otázka, zda je moudré odpovídat pouze ekonomicky a nepřistoupit k vojenskému odstrašování, píše dále Politico. Cílem EU bylo přimět sankcemi Moskvu, aby na Ukrajinu neútočila tvrzením, že nedosáhne zamýšlených výsledků.
To se však nepovedlo. Pořád ale můžeme odstrašovat. Tato strategie je podle většiny vojenských expertů zásadní pro udržení míru. V posledních 20 letech používal Západ sankce spíše jako posílání jakýchsi „výhružných zpráv“.
Teprve až s totální válkou na Ukrajině je koordinovaně nasadil jako nástroj odstrašení (což se nepovedlo) a následně jako zbraň, jež měla ovlivnit průběh války a snížit operační schopnosti Ruské federace.
Rusko je v ekonomické válce se Západem a vyhýbání se sankcím pro něj znamená existenční boj. Jenomže při rozhodování o sankcích panoval strach z jejich zpětného rázu – tedy že poškodí západní ekonomiky.
Rusko kvůli pomalému tempu uplatňování sankcí dokázalo rychle získávat kritické komponenty pro svou vojenskou výrobu. V ekonomické válce prohráváme, i když jsme ekonomicky daleko silnější než Rusko.
Rusko myslí jinak
Moskva přešla na válečnou ekonomiku a počítá s dlouhou válkou dost možná i se Západem. Odborníci i politici se shodují, že ruská armáda není ani zdaleka tak silná a moderní, jako síly NATO. V přímém konfliktu by Rusko vyhrát nemohlo.
Rusko je navíc oslabeno válkou na Ukrajině a nemá k útoku na NATO sílu. Experti se shodují, že se ruský prezident Vladimir Putin pokusí oslabit a podkopat alianci zevnitř, napsal server Business Insider. Silná je totiž jedině pevně semknutá.
Rusko i podle odborníků, kteří hovořili s Insiderem, skutečně sílu zaútočit na NATO nemá. Bavíme se však o současné situaci, zatímco Rusko operuje v mnohem dlouhodobějším horizontu – jednoduše myslí více do budoucna.
„V tuto chvíli si přímou konfrontaci s NATO nepřeje,“ uvedl Philip Ingram, bývalý důstojník vojenské rozvědky Spojeného království. „Ale myslí a plánuje jiným způsobem než my na Západě.“ Rusko proto podle něj příští rok na NATO nezaútočí.
„Nicméně nastaví podmínky, aby to někdy mohlo udělat,“ doplnil Ingram. V březnu Putin přiznal, že si válku s NATO nepřeje, protože by ji Rusko nemohlo vyhrát. Tím fakticky přiznal slabost ruské armády oproti aliančním silám.
Ukažme svou sílu
Západ však o tom přesvědčen není. Putin tvrdil, že nezaútočí ani na Ukrajinu. Válka tam přitom trvá už třetím rokem. Zapojení NATO podle Politico nebylo nikdy naléhavější. Nastal čas, aby plnilo úlohu odstrašování.
Podle autora článku by mělo dojít k integraci demonstrací síly aliance a ekonomických sankcí. Rusku by se mělo připomínat, že ho útok na alianci bude bolet. A bolel by ho hodně, jak potvrzuje řada vojenských expertů.
Pokud by Rusko zaútočilo na některých ze států NATO, ocitlo by se tváří v tvář mohutnému protiúderu ze strany aliančních sil, které mají převahu ve vzduchu i na moři, napsal Armádní zpravodaj s tím, že by skutečně konvenční střet vyhrát nedokázalo.
15. března skončilo velké vojenské cvičení zahrnující 20 tisíc vojáků ze 14 zemí a velké množství vojenské techniky. Manévry probíhaly v režii norské armády a účastnilo se ho také Finsko a Švédsko.