Žena, která tvrdí, že pro Gucci prodala výrobky za téměř 50 milionů dolarů, obviňuje módní značku, že ji nutila pracovat nepřetržitě a snášet diskriminační poznámky o jejím věku a duševním zdraví, než byla propuštěna za to, že si oficiálně stěžovala na své pracovní podmínky.
V připravované žalobě podané u federálního soudu v Chicagu Tracy Cohen tvrdí, že její zkušenost během téměř 18leté kariéry u Gucci je jen jedním z několika případů, které ilustrují toxickou pracovní kulturu u této proslulé luxusní značky.
Žaloba Tracy Cohen se zaměřuje na osm konkrétních případů. Tvrdí, že v letech 2010 až 2022 představitelé společnosti Gucci v Číně provozovali podmínky připomínající sweatshop, nutili těhotné zaměstnankyně k potratům, ignorovali stížnosti na sexuální obtěžování, a dokonce nařizovali modelkám, aby proti své vůli nosily svěrací kazajky.
US woman accuses Gucci of age and mental-health discrimination https://t.co/LFhp4k2hOr
— Guardian news (@guardiannews) February 29, 2024
„Jedná se o vzorec chování, kterého se dopouštěli po celá léta,“ uvedla v rozhovoru ženina právní zástupkyně Tamara Holder. „To, jak se chovali k Tracy, jak se chovali k ženám… Myslím, že Gucci za to musí nést odpovědnost.“
Cohen v žalobě uvedla, že nastoupila do chicagského obchodu Gucci jako prodavačka v roce 2006, když jí bylo 38 let. Do roku 2018 si prý na této prodejně vysloužila uznání jako prodavačka č. 1 Údajně se podílela na měsíčních tržbách této pobočky asi 15 %, čímž zastínila asi 20 kolegů, píše Guardian.
Společnost Gucci reagovala na ženin úspěch zavedením ještě vyšších – a nakonec nereálných – prodejních kvót, tvrdí žaloba. Cohen uvedla, že jí společnost slíbila odměnu v podobě asistentky, zahraničních cest a účasti na módních přehlídkách v Miláně, Los Angeles a New Yorku.
Ve skutečnosti však podle Cohen její práce vyžadovala, aby byla nepřetržitě na mobilních zařízeních. Musela pracovat neplacené přesčasy a vyvarovala se volnu, protože měla pocit, že je její práce neustále ohrožena.
Cohen dále uvedla, že svým nadřízeným opakovaně sdělovala, že je z této atmosféry vyčerpaná, neklidná a v depresi. Na oplátku ji podle jejích slov nazývali „bláznivou“ a „starou“, rozdávali slíbené odměny na služební cesty mladším, méně výkonným kolegům.
E-mail pro ředitele
V září 2022 se Cohen obrátila s prosbou o pomoc na prezidenta společnosti Marca Bizzarri a zaslala mu e-mail, avšak nikdy nedostala odpověď. Přiznala, že v důsledku toho necítila žádnou podporu ze strany firmy, a proto podala stížnost u federální Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání (EEOC) a také u Oddělení pro lidská práva státu Illinois. V těchto stížnostech tvrdila, že je diskriminována kvůli svému věku, pohlaví a boji s úzkostí a depresí.
V žalobě se tvrdí, že Cohen si i nadále vedla dobře – její manažeři ji dokonce ještě loni v létě řekli, že jim její prodej pomohl dosáhnout na prémie. Podáním stížnosti u EEOC a u státních úřadů si však podle svých slov podepsala profesní „rozsudek smrti“.
Zjistila, že patří mezi 63 % zaměstnanců, kteří – podle studie Massachusettské univerzity v Amherstu – nakonec přišli o práci poté, co si na svého zaměstnavatele stěžovali u EEOC.
Žena nyní žádá o náhradu škody s tvrzením, že její bývalí nadřízení porušili několik zákonů zakazujících diskriminaci, mstu, úmyslné způsobení duševní újmy, zneužívání pracovních norem a nespravedlivé mzdy.
Holder uvedla, že jí právníci společnosti Gucci vyhrožovali, že pokud neodstraní obvinění z obchodování s lidmi, budou proti ní uplatňovat právní sankce. Prvnička však prozradila, že to nemá v úmyslu.
Společnost Gucci ani její vlastník, firma Kering, na žádost o komentář k těmto tvrzením nereagovali.
