Jeskyně Ajanta, vytesané ze skály v horách západní Indie, jsou mistrovským kulturním dílem ze starověké Indie. Vydejte se s námi na prohlídku časem.
Toto místo světového dědictví UNESCO je sbírkou obrazů, soch a chrámů buddhistického umění, postavené v letech 200 př. n. l. až 500 n. l. Jeskyně Ajanta jsou jen jednou ze série horských jeskyní rozšířených po západní Indii, dalšími jsou Ellora, Bhaja a Karla. Komplex jeskyně Ajanta tvoří největší dochovanou sbírku nástěnných maleb a soch z indické historie.
Nacházejí se 105 km od Aurangabadu v oblasti Marathawada v Maharashtě, západoindickém státě. Leží podél rokle menší řeky Waghur ve tvaru podkovy. Byly vytesány během dvou odlišných období, první od 200 př. n. l. do 100 n. l. a druhé zhruba od pátého století n. l. Jeskyně byly opuštěny jejich patrony po každé fázi stavby.
Jeskyně Ajanta jsou vytesány podél kaňonu řeky Waghur. Foto: Pixabay
Rané jeskyně (období Satavahana)
Předpokládá se, že jeskyně č. 9, 10, 12, 13 a 15 pocházejí z období Satavahany (první období) a jsou ovlivněny buddhismem Hinayana. Byly pravděpodobně postaveny pod patronací dynastie Satavahana. Jeskyně 9 a 10 jsou Chaitya-grihas (buddhistické svatyně nebo modlitebny se stúpou na jednom konci), zatímco jeskyně 12, 13 a 15 jsou Viharas (síně modlitby a života).
V dřívějším období buddhismu známého jako buddhismus Hinayana, sahající od Buddhova života do zhruba roku 200 n. l., byl Buddha uctíván ve formě stúpy v sálech zvaných Chaityas, jak je vidět v jeskyních 9 a 10. Některé nástěnné malby z prvního období přežily a ukazují nám jedinečné vlastnosti indických obrazů z těchto dob. Od prvního století našeho letopočtu byly tyto jeskyně z velké části opuštěny z důvodů, které historici dosud neznají.
Druhé období (období Vakataka)
V pátém století během dynastie Vakataka začala druhá fáze jeskynního řezbářství. Této fázi dominoval oblasti mahájánový buddhismus (i když s touto interpretací panuje určitá neshoda) s některými možnými hinduistickými vlivy. V pátém století bylo současně vytesáno kolem 20-25 jeskyní. Podle současného konsensu byly jeskyně opuštěny od šestého století, protože dynastie Vakataka padla.
Celkově byly jeskyně Ajanta v obou obdobích používány buddhistickými mnichy jako centra učení, meditace i k pobytu. Předpokládá se, že mniši zůstali v jeskyních během monzunových dešťů, protože jim bylo zakázáno v tomto ročním období cestovat. Využívali tak čas k vytvoření mnoha nádherných obrazů a soch.
-
Mniši zde v obdobích monzunových dešťů vytvořili mistrovská umělecká díla. Foto: Unsplash
Znovuobjevení
V roce 1819 vedly kroky Johna Smitha, britského důstojníka, který lovil tygry, až do této oblasti. Zde objevil jeskyně Ajanta. Netrvalo dlouho a krása a výjimečnost jeskyní upoutala pozornost Britů. Vzhledem k hustým lesům, které obklopovaly jeskyně v 19. století, a údajně obávaným lidem z Bhilu, kteří obývali tyto lesy, byl výlet do Ajanty považován viktoriánskou elitou za velké dobrodružství.
Světové dědictví UNESCO
Jeskyně Ajanta jsou od roku 1983 na seznamu světového dědictví UNESCO a jsou právem považovány za jednu z nejcennějších památek starověké Indie. Mnoho původních obrazů bylo znovu vytvořeno pro návštěvníky, aby získali lepší vizuální představu. Spolu s nedalekými jeskyněmi Ellora každoročně přitahují obrovské zástupy domácích i zahraničních turistů.
