Čtyřnohý miláček jako nouzová náhrada za miminko? To je stále předmětem velkých diskuzí. Co radí lidé, kteří s tím mají osobní zkušenost a co radí odborníci? Pejsek je fajn, má to však zásadní „ale“, nad kterými je třeba se vážně zamyslet.
Mnohé páry si absenci společného potomka vynahrazují domácím mazlíčkem. Z různých důvodů. Někteří zvířetem testují, zda se jako dvojice dokážou společně starat o něco živého (tréning na dítě), další tak řeší situaci, kdy se jim nedaří zplodit společného potomka, či ho prostě zatím neplánují a snaží se psem vyplnit jakési prázdno ve vztahu. Je toto ale rozumné východisko?
Mazlíček jako záchrana vztahu?
„Má smysl pořídit si nejdříve psa místo dítěte? Jsme s přítelem 3 roky. Byl by to pro nás takový předstupeň dalšího levelu, kterým je svatba a dítě. Myslíte, že to může zabránit také přechození vztahu, než dojde ke svatbě?“ ptá se @Hanka123456 v internetovém fóru s rodinnou tématikou. Většina lidí v diskuzi tento nápad odsoudila. S tím, že pes není žádnou „pomůckou“ k udržení vztahu, ale živý tvor, který potřebuje především upřímnou lásku a péči.
„Svatba přechozený vztah nevyřeší. Možná nějaká posvatební krátká euforie, ale pak se vše vrátí zpět do starých kolejí. A pořizovat si ze stejného důvodu psa, nebo dokonce dítě, je nesmysl. Pokud už teď cítíš, že to není ono, tak na vztahu zapracujte, nebo se rozejděte. Toto je jen na vás a ani společné venčení vám vaše případné problémy nevyřeší,“ odpověděl na příspěvek pisatel @Demian.
„Pes je závazek na 10-15 let, není to žádná ‚hračka‘. Pokud testem partner projde a budete chtít dítě, co uděláte se psem, který má sloužit jen jako test?“ reagovala na to @Zuza95.
Osmatřicetiletý Ondřej s o rok starší přítelkyní se zase už roky pokoušejí o miminko, ale marně. Uvažují proto, že si pořídí alespoň velkého psa. I oni váhají, zda je to správná volba. Se svou zkušeností se svěřila Gina101: „My si pořídili pejska v době snažení o mimčo, po svatbě, po 2,5 letech vztahu. V lednu jsme si přivezli pejska a v únoru jsem zjistila, že čekáme miminko. Teď to jsou parťáci a myslím, že dlouho budou.“ Ne všechny příběhy mají ale šťastný konec.
Radost se proměnila v horor
Když si pětačtyřicetiletá Valerie s manželem koupili štěňátko jako náhradu za miminko, v nějž už nedoufali, skončilo to malérem. Val nakonec otěhotněla a porodila zdravou holčičku. Pes, který byl bojového plemene, se ale vedle nového přírůstku proměnil v nebezpečného agresora a dítě začal napadat. Nemohli riskovat zdraví a život malé, a tak psa museli nechat utratit.
Nutno brát také v potaz, že pes je časově i finančně náročná záležitost. Vysoká je nejen jeho pořizovací cena, ale i veškeré poplatky za něj, veterinární péče, krmení…
V případě, když později přijde i vytoužený potomek, na pejska, který potřebuje pozornost a pravidelný pohyb, nebude čas ani myšlenky. Zvíře se může stát na obtíž a začít strádat. Pro vícečlennou rodinu to pak může znamenat i citelné výdaje navíc. Je nutné tedy toto rozhodnutí dobře zvážit.
Pes není dítě
Psycholožka Magdalena Dostálová také upozorňuje, že pes se nikdy nestane plnohodnotnou náhradou dítěte. „Psa máme sice rádi, ale lidské mládě z něho nikdy nebude. Není tvořen polovinou našich genů, nevyvíjí se tak, aby se v něm viděli všichni příbuzní široko daleko. Nevyroste v parťáka, se kterým můžete debatovat nad filmem. Nevyroste z něj dítě, které sledujeme, jak z neobratného brnkání postupně tvoří klavírní melodii. Pes může být příjemným společníkem, ale pořád je to zvíře,“ říká v online magazínu Denik.cz.
Jako ideální uvádí pořídit si psa, když dospělé děti vyletí z hnízda. „Pejska můžou (partneři) společně opatrovat, těšit se z něj nebo společně hudrovat na jeho neplechy. To všechno může partnery spojovat, když se třeba hůře hledají jiná témata,“ radí psycholožka.
Odborníci pak upozorňují také na to, že upnout se na psa jako náhradu za člověka, je patologické. Jakožto lidé bychom měli mít na prvním místě zájem o člověka a až pak o psa.