Americký prezident Donald Trump vede vůči Evropské unii (EU) konfrontační politiku, což vzbudilo obavy z konce přítomnosti Spojených států v Evropě a o budoucnost Severoatlantické aliance (NATO). Zůstaneme na Rusko sami, Američané nám nepomohou, obávají se evropští lídři. Trump však s největší pravděpodobností starý kontinent neopustí. To by mohl až příští šéf Bílého domu.
Trump již v předvolební kampani dával najevo, že bude chtít větší samostatnost ze strany EU ohledně obrany a bezpečnosti. Současně také opakovaně kritizuje blok za nespravedlivou obchodní rovnováhu a zdanění amerického zboží. Do své administrativy přitom přibral odpůrce Evropy, kteří pochybují o smyslu NATO.
Vance is overwhelming favorite to be Trump’s successor in CPAC straw pollhttps://t.co/cdTPhKzpG1
— The Hill (@thehill) February 22, 2025
Republikánský prezident opakovaně vzbudil obavy západních lídrů svými výroky na adresu aliance a o americké roli v tomto paktu. V prosinci 2024 pro televizi NBC News nevyloučil, že z něj USA odejdou. Jedním dechem ale dodal, že pokud budou evropské země platit dostatečně za obranu, Amerika si v obranné alianci své místo zachová. To a mnohá další vyjádření ukazují, že Spojené státy nemají s Trumpem v čele cíl vyvázat Ameriku z NATO.
Že zůstávají Spojené státy věrny obranné alianci, naznačují i slova kandidáta na amerického vyslance při NATO Metthewa Whitakera. Trump mu podle jeho slov zůstává oddaný. Whitaker se zavázal k posílení potenciálu kolektivní obrany. I on ovšem podotkl, že bude s partnery jednat o navýšení výdajů na obranu na 5 procent HDP.
Dalším důkazem snahy přimět alianční členy platit více na obranu, nikoli vyvázat USA z NATO, je vznikající americká základna v Rumunsku.
Trump chce „spravedlnost“
Americký prezident několikrát pohrozil, že USA nepřijdou na pomoc zemím s nedostatečnými výdaji na obranu. Jeho slova zděsila západní lídry i vojenské experty, protože byla nebezpečná pro stabilitu celé aliance.
USA nicméně mají v tomto ohledu dobré vztahy třeba s Polskem, které v roce 2025 pět procent hrubého domácího produktu (HDP) na obranu vynaloží. Americký ministr obrany Peter Hegseth navštívil zemi letos v únoru. Prohlásil, že ostatní evropské státy by si z ní měly vzít příklad a označil ji za věrného spojence USA.
Polsko je jednou ze zemí, kterým by Američané přišli na pomoc v případě hrozby, sama přitom značně militarizuje. To platí také o pobaltských zemích, které dávají už teď na obranu více než ostatní členové aliance (kromě Polska), přičemž se podle serveru Novinky zavázaly vynaložit v příštích letech do tohoto odvětví až šest procent HDP. To znamená přítomnost amerických vojáků v Polsku i Pobaltí, což značně snižuje pravděpodobnost, že by Rusko za Trumpovy vlády na tyto alianční partnery zaútočilo.
I kdyby Trump snižoval počty amerických vojáků v Evropě – dokonce i v Polsku nebo Pobaltí – útok na americké síly znamená zatažení Spojených států do širšího konfliktu.
Hegseth uvedl, že americké síly nebudou v Evropě navždy. O tom však rozhodnou budoucí američtí prezidenti.
Demokraté jsou v koutě
Je ovšem otázkou, kdo usedne za již necelé čtyři roky do Bílého domu. Tomuto tématu se věnovala například televize Sky News. Ta upozornila na znepokojivý fakt, že Trump upevňuje svou moc transformací úřadů a snahou omezit soudy, přičemž se dopouští nebezpečné ekonomické politiky. Opoziční demokraté se navíc nestaví na odpor, jak by se očekávalo.
Na roztržku v Oválné pracovně mezi Trumpem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským sice někteří demokraté zareagovali, jenomže bývalý prezident Joe Biden mlčel. Stejně tak bývalá viceprezidentka a kandidátka na post do Bílého domu Kama Harris, jež se připravuje na kandidaturu za necelé čtyři roky. Mezi odborníky je jejich mlčení považováno za de facto porážku demokracie, což se dá říct celkově o slabém odporu demokratů.
Podle Sky News je navíc problém i fakt, že demokraté mají v Senátu i Sněmovně menšinu, tudíž nemají takovou moc zvrátit Trumpova rozhodnutí.
Není však pravda, že mlčí všichni. Senátor Bernie Sanders a kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortez vedou kampaň nazvanou „boj proti oligarchii“, ve které varují před porušováním americké ústavy. K nim se připojil i guvernér Illinois J. B. Pritzker, který Trumpovu politiku označil za „zlomyslnou krutost několika hlupáků“.
Někteří demokraté však mají z těchto radikálních progresivistů obavy, protože jsou až příliš levicoví a „woke“. Nemusí proto dostat v roce 2028 při prezidentských volbách dostatek hlasů.
Kam se poděla Harris?
Jako možní kandidáti na příštího amerického prezidenta se zatím jeví kalifornský guvernér Gevin Newsom a Tim Walz, kandidát na viceprezidenta Harris. Ta mezitím potichu posiluje svůj vliv v Demokratické straně a formuje svou politickou budoucnost. Také se soustředí na veřejná vystoupení, publikační činnost a aktivnější zapojení do občanských iniciativ.
Podle serveru Variety zahájila Harris spolupráci s agenturou Creative Artists Agency (CAA), čímž se jí otevírají dveře k lukrativním přednáškám, knižním publikacím a diskusím na prestižních konferencích.
Bývalá americká viceprezidentka konzultuje svou budoucnost s někdejší první americkou dámou Hillary Clintonovou a podle všeho jsou to všechno kroky k přípravě na kandidaturu do Bílého domu. Podle Variety to přímo naznačuje, že hodlá prosazovat témata, která jsou pro ni důležitá, jako je genderová rovnost nebo klimatická změna.
Harris zastává politiku po vzoru Bidena. Podporovala by Ukrajinu i americkou přítomnost v Evropě a NATO. Podobně je na tom Walz, jenž v minulosti podpořil Ukrajinu a odsoudil ruskou agresi.
Větší nebezpečí než Trump
Existuje ale reálné nebezpečí vítězství současného amerického viceprezidenta ve volbách J. D. Vance. Opakovaně se o něm mluví jako o pravděpodobném kandidátovi v roce 2028. Republikáni za ním stojí a podle serveru The Hill by měl i silnou voličskou základnu. Průzkum konzervativní konference CPAC zjistil, že 61 procent respondentů by dalo hlas právě jemu.
Vance se přitom opakovaně hanlivě a pohrdavě vyjádřil k Evropě a obul se v Oválné pracovně do Zelenského. Neustále dává najevo nepochopení nad tím, proč musí USA neustále „zachraňovat“ Evropu. Nelze očekávat, že by v případě jeho vítězství američtí vojáci v Evropě setrvali.
Evropa reagovala na Trumpovu politiku a oznámila masivní zbrojení. To je důležité, ale ani ne tak kvůli Trumpovi, jako kvůli ještě vzdálenější budoucnosti plné nejistoty.