Pokaždé, když jsme na sebe narazili, jsme se na sebe podívali a jemně se usmáli. Neznala jsem jeho jméno, nic jsem o něm nevěděla a ve velké společnosti bylo těžké o něm něco zjistit. Bylo mi však jasné, že je zadaný, jinak by tu bariéru nějak prolomil. Proto mě překvapilo, když mě kontaktoval na Facebooku.
Něco jsme si o sobě napsali, ale vycítila jsem, že si drží odstup. To mě jen utvrdilo v tom, že má přítelkyni nebo manželku. Corona přišla na řadu a my jsme zůstali pracovat z domova. Nový režim způsobil, že jsem ho pomalu vytěsnila z hlavy, a i když jsem byla stále svobodná, měla jsem tolik povinností a nových koníčků, že jsem na něj skoro zapomněla.
Po dvou letech izolace se pracovní život pomalu vracel do starých kolejí. Příjemnou změnou byl třídenní pobyt v Itálii, který byl pro naše oddělení odměnou za jeho nasazení a vynikající výsledky v náročném pandemickém období.
Celodenní pobyt u moře, luxusní hotel, skvělé jídlo a spousta zábavy. První večer jsme sice měli pracovní schůzku, ale hned poté jsme se s kolegy vydali prozkoumat pláž. A tam mě čekalo překvapení. Nebyli jsme jediné oddělení, které dostalo odměnu. Moje platonická láska tam při západu slunce seděla se svými kolegy a „konzultovala“ v plážovém baru.
