Schopnost mluvit o emocích je základním pilířem zdravých vztahů a vnitřní pohody. Přesto se stále mnoho mužů této oblasti vyhýbá. Co stojí za jejich mlčením? Kulturologické, psychologické a sociální faktory hrají v tomto procesu klíčovou roli. Dobrou zprávou je, že mužskou emocionální otevřenost lze podpořit – chce to ale porozumění a trpělivost.
Kořeny problému: mužská role ve společnosti
Historicky byla mužská identita často spojována s obrazy síly, nezdolnosti a schopnosti zvládat problémy bez zbytečných emocí. Už od raného dětství jsou chlapci často vedeni k tomu, aby „nebrečeli“ a „byli stateční“. Tato socializace vytváří hluboce zakořeněné vzorce chování, které muže odvádějí od jakéhokoliv projevu citlivosti či zranitelnosti.
Kultury po celém světě tuto roli mužů dále posilují. Zatímco ženy jsou často vnímány jako emocionální bytosti, od mužů se očekává, že budou racionální, rozhodní a „nad věcí“. Tyto očekávané normy vedou k tomu, že mnoho mužů vnímá vyjadřování svých pocitů jako známku slabosti, což je něco, co si v očích společnosti nemohou dovolit.
