Praha 15. listopadu 2024 (PROTEXT) – Je překvapivé, když seriózní média buďto zaměňují fakta nebo je dokonce manipulují při předkládání teze, že „na STK se podvádí při měření emisí a budou se zavírat“. Tak nějak by se dalo shrnout poselství článku na iDnes a v papírovém vydání deníku. Jenže jak to opravdu je? Statistika jasně dokazuje, že nejvyšší průchodnost při měření je na samostatných stanicích měření emisí (SME) mimo STK, tedy v autoservisech nebo garážích. A je to tak jednoznačné, že když vezmeme metodiku ministerstva dopravy pro vyhledávání podvodů při měření, tak v první pětce takových pochybných stanic je všech 5 stanic měření emisí mimo STK.
Kde tedy se bere tvrzení, že na STK se podvádí? V článku na iDnes je to zjevně zavádějící tvrzení, zejména když jde o měření emisí. Tento fakt podtrhuje, že v médiích uvedený odstrašující příklad podvodů při měření emisí v Lipníku nad Bečvou vedl k uzavření STK. Omyl, byla to samostatná stanice měření emisí, která byla uzavřena. STK, které používalo sdílené pracoviště, však bylo v důsledku toho omezeno v činnosti. To neznamená, že na STK se při měření emisí neudělá chyba, nebo dokonce, že žádný technik nikdy nepodvádí. STK ČR proto podporuje důkladné kontroly ministerstva a krajských úřadů. Jak však uvádí za STK ČR Luděk Šíp: „Na STK jsou technici pod přísnější kontrolou provozovatelů než u samostatných stanic měření emisí. A pokud technik selže, je namístě adekvátní postih.“
V médiích se často interpretují silniční kontroly emisí, které provádí Centrum služeb pro silniční dopravu spolu s policií. Objevují se tvrzení, že na silnici kontrolovaná auta mají krátce po pravidelném měření emisí na SME nebo STK. Podle statistik je však průměrná doba od pravidelné technické kontroly 14 měsíců. A co se s motorem a emisním systémem může stát za déle než rok snad netřeba vysvětlovat.
Někteří redaktoři pak velmi rádi citují zástupce Centra služeb, který vysvětluje, jak se podvádí při měření emisí takzvaným pomalým šlapáním na plynový pedál. Ovšem i takový méně zkušený technik ví, že akcelerace není jen o šlapání na plynový pedál. Jak za STK ČR připomíná Luděk Šíp, předseda Asociace STK: „Technik je povinen šlapat rychle, ne však prudce. A musí se vejít do času akcelerace stanovené metodikou měření. A právě ministerskou metodikou se technik musí řídit více než radami pochybných odborníků, kteří měří na silnici s přístrojem přikrytým krabicí, aby na něj nepršelo.“ To už o lecčems vypovídá, stejně jako nerovné podmínky při měření emisí na silnici nebo SME. A k tomu Luděk Šíp dodává: „Výsledný čas akcelerace na protokolu ovlivňují pak vnější faktory jako přístrojová technika, navazující komunikační protokoly a rychlost sběrnice, stejně jako časová prodleva vozidla při akceleraci.“
Na konec je třeba si připomenout, že přímo na STK probíhá jen asi 10% ze všech měření emisí v ČR. Proto si všichni můžeme přát, aby kontrolní činnost ministerstva dopravy, krajských a obecních úřadů skutečně změnila problematické měření emisí v ČR.
Zdroj: Fontes STK
