Proč žijí někteří lidé více než 100 let? Vědci stále hledají odpovědi, ale jedno je jasné – jak píše deník Guardian, nevyplatí se řídit radami samotných stoletých.
Když v roce 2023 zemřela nejstarší žijící osoba na světě, Maria Branyas Morera, ve věku 117 let, mnozí se zamýšleli nad tajemstvím dlouhověkosti. Její recept na dlouhý život zahrnoval „klid, pořádek, dobré vztahy s rodinou a přáteli, kontakt s přírodou, emocionální stabilitu a pozitivní myšlení“. Vědci však varují před slepým následováním těchto rad.
Never take health tips from world’s oldest people, say scientists https://t.co/Gkdu968beP
— Guardian news (@guardiannews) August 24, 2024
Štěstí, nebo genetika?
Profesor biogerontologie Richard Faragher z University of Brighton upozorňuje na to, že vědci stále zkoumají, proč někteří lidé překračují hranici sta let. Jednou z teorií je, že dlouhověcí jedinci měli prostě štěstí. To znamená, že zvyky, které tito lidé mají, nemusí být nutně příčinou jejich dlouhého života, ale spíše pouhou shodou okolností. Příkladem může být kouření, kdy někteří století jedinci přežili dlouhá léta i přes zlozvyky, které by většinu lidí ohrozily na životě, píše deník Guardian.
Druhá teorie předpokládá, že tito lidé mají specifické genetické vlastnosti, které jim umožňují žít déle než ostatní. Podle Faraghera však obě teorie vedou ke stejnému závěru: „Nikdy neposlouchejte rady o zdraví a životním stylu od stoletého člověka.“
Rozpor s vědeckými důkazy
Faragher dále vysvětluje, že mnozí století jedinci nemají zdravé návyky, které by podle vědeckých studií měly přispívat k dlouhověkosti. Většinou necvičí, jejich strava není ukázková a někteří dokonce kouří. Tento rozpor s epidemiologickými důkazy naznačuje, že genetika nebo prosté štěstí hrají v jejich dlouhověkosti zásadní roli.
Genetik David Gems z University College London souhlasí, že štěstí je klíčovým faktorem, který vysvětluje, proč někteří lidé žijí déle než jiní. Uvádí příklad nematodních červů, kteří i přes genetickou identičnost a stejné životní podmínky umírají v různých časových intervalech. Tento jev lze aplikovat i na lidskou populaci, kde jednotlivci mají rozdílnou míru štěstí v tom, jak rychle stárnou.
Zlepšení zdravotní péče a životního prostředí
Přestože genetika a štěstí mohou hrát významnou roli, odborníci zdůrazňují, že na populační úrovni lze délku života zlepšit díky pokroku v zdravotní péči a hygieně. David Sinclair z Mezinárodního centra pro dlouhověkost vysvětluje, že v posledních sto letech došlo k významnému zvýšení průměrné délky života díky vakcinacím, čisté vodě a zlepšení zdravotní péče. Budoucnost by podle něj měla přinést další pokroky, jako jsou lepší vakcíny proti chřipce a pásovému oparu nebo léky na prevenci kardiovaskulárních chorob.
Závěrem lze říci, že i když některým lidem se podaří žít přes 100 let, jejich životy nejsou vždy tak idylické, jak se může na první pohled zdát. Staří lidé často čelí výzvám, jako je osamělost, a jejich životní příběhy nejsou vždy plné oslav a štěstí.