Když Šíp hovořil o odchodu své dcery, vyjádřil se: „Hanin osud byl největší noční můrou mého života.“ Zamyslel se nad svým jednáním a přiznal: „Byl jsem ženatý, měl jsem malého syna, a tak jsem ji odkázal na svého právníka, kterého po Hanině narození kontaktovala. Vnímal jsem to jako trest za hřích mládí, nemělo se to stát, byla to moje vina.“
Reklama
Přestože se s dobrovolným odchodem dcery ze světa snažil vyrovnat, přiznal, že se s touto ztrátou nikdy plně nesmířil.
