Skot získal výjimečnou pracovní příležitost na odlehlém ostrově Gabo, kde jako nový strážce majáku pečuje o tento historický skvost u australského pobřeží. V srdci nedotčené přírody zde nyní tráví polovinu roku a společnost mu dělá kolonie tučňáků a majestátní velryby.

Dvaačtyřicetiletý Sandy Duthie se pracovní příležitosti chopil, když se jeho předchůdce rozhodl odejít po 25 letech do důchodu. Duthie se svou partnerkou navštívil Austrálii před pěti lety a zemi už nikdy neopustil. Když se vydal na malý ostrov s majákem, uvědomil si, že by se jednoho dne rád stal součástí jeho historie.

Díky práci strážce majáku a správce ostrova zde nyní tráví šest měsíců v roce – střídavě jeden měsíc na ostrově a jeden měsíc mimo něj – a společnost mu dělá kolonie tučňáků.

Scot gets dream job as lighthouse keeper on remote Australian island https://t.co/3iMpO89rJ3

— BBC Scotland News (@BBCScotlandNews) November 7, 2024

Duthie pochází z vesničky Kirkton of Durris na severovýchodě Skotska. Na univerzitě v nedalekém městě Aberdeen vystudoval ekologii a pak se vydal na dráhu arboristy, odborníka na péči o dřeviny.

V roce 2019 na tři měsíce navštívil australské pobřežní městečko Mallacoota se svou partnerkou Brodie Gaudion, aby poprvé poznal její rodinu, a nakonec zde zůstal. Na 13 kilometrů vzdálený ostrov Gabo se vydal před dvěma lety a snil o tom, že se někdy stane jeho správcem.

Maják Gabo byl postaven před více než 160 lety. Předchozí strážce majáku, 70letý Leo op den Brouw, byl posledních 25 let každý druhý měsíc na ostrově sám. Když se na začátku letošního roku rozhodl vrátit k rodinnému životu na pevnině, jeho místo se uvolnilo a Duthie získal práci u vládní organizace Parks Victoria.

Spolu s dalším strážcem, který na ostrově pracuje už 16 let, se každý měsíc střídají. Duthie se svým obrovským plnovousem, který si pěstuje už mnoho let a který mu možná pomohl při přijímacím pohovoru, nastoupil do nové práce letos v březnu.

Na ostrov a z ostrova se dostává malou loďkou. Pokud to počasí dovolí – voda je totiž často rozbouřená – zabere mu to asi půl hodiny. V okolí často bývají velryby. Duthie na ostrov Gabo poprvé připlul v rámci dvoutýdenní kontroly plevele. „Hned jsem si připadal jako doma, velmi to připomínalo severovýchodní Skotsko,“ řekl.

„Je tu drobný a houževnatý porost a žula je tu jiná než jinde v Austrálii, kde jsem byl. Hned jsem si tohle místo zamiloval. Tehdy jsem se strážce zeptal, jak tuhle práci dostal, a on mi jen řekl, že byl ve správný čas na správném místě. Pak odešel do důchodu a já se o tu práci ucházel – ve správný čas na správném místě. Tahle pozice se moc často nenabízí,“ přiznal Duthie.

Gabo je podle něj sice malý ostrov, má však úžasnou divokou přírodu. „Jsou tu malí tučňáci ve velkých koloniích. Jsou tu velryby, orli mořští a tuleni. Teď jsou kolem nás pořád velryby. Dneska jsem jich viděl asi 15 nebo 16, někdy je jich 30 nebo 40 za den,“ popsal.

Duthie říká, že práce jako taková je spíše způsobem života. „Musíte se opravdu dostat do rytmu toho, co musíte udělat, a nemít od toho přílišná očekávání nebo to plánovat, protože ostrov umí zhatit všechny vaše plány. Musíte umět řešit problémy,“ myslí si.

„Mezi naše úkoly patří například pozorování počasí každých šest hodin, uklízení veřejných záchodků nebo natírání všeho – je tu 80procentní vlhkost a slaný vzduch, takže všechno rezaví a je třeba se o to starat. Maják je třeba pravidelně udržovat. Musíte prostě očekávat nečekané,“ uvedl Duthie.

Skot říká, že práce strážce je pro něj ideální, ale že má určitá úskalí. „Dost věcí vám tu pořád zaměstnává mysl. Mám docela rád samotu, užívám si ale i společnost ostatních. Navštěvuje mě partnerka. Ale nemyslete si, jsou dny, kdy se cítím jako ve vězení. Strážce přede mnou to popsal jako vězení Alcatraz na skalnatém ostrově. Když jste tady, nemůžete odejít nebo se účastnit rodinných oslav,“ řekl.

„Kvůli počasí tu někdy trčíme několik dní. Zároveň si ale v podstatě můžete dělat, co chcete. Bez mobilního signálu to tu je někdy těžké, ale moc mi toho nechybí. Bez lodi by mi mohly dojít zásoby,“ doplnil.

„Když se pak vrátím na pevninu, kde jsou davy lidí, uvědomuju si, že musím být sakra opatrný. Protože když jste tady sami několik týdnů a nepotkali jste nikoho jiného, jít do hospody nebo na nějakou akci člověku nahání strach,“ uvedl.

Podle Duthieho je ostrov Gabo historicky spjatý se Skotskem. „Růžová žula je tady ve srovnání s jinou australskou žulou dost tvrdá. Ve starých knihách se píše, že osoba pověřená stavbou majáku v roce 1859 hledala skotské kameníky, a to hlavně ty, kteří pracovali na majácích v Aberdeenu a Peterheadu. Byli totiž zvyklí pracovat s takhle tvrdým materiálem. Bohužel jsem se ale nedozvěděl, kdo maják postavil,“ popisuje.

„Je tu kniha o všech správcích, kteří byli na ostrově od roku 1859 a spousta z nich jsou Skoti – lidé z oblastí skotské vysočiny a přilehlých ostrovů, Perthu, Edinburghu, Glasgow a také ze severovýchodu. Je až neuvěřitelné, jak je ostrov se Skotskem propojený. Práce strážce je mým snem, je to pro mě jako dělané,“ uzavřel Duthie.