Ekologicky neporušené ekosystémy, kde stále najdete spleť složitých vztahů, které společně udržují bohatou rozmanitost života, jsou velmi vzácné. Vědci uvádějí ve studii publikované v časopise Frontiers in Forests and Global Change, že za posledních více než 500 let bylo ztraceno či zredukováno mnoho druhů. Informuje o tom server Science News.
Národní park Serengeti, který se nachází v severní Tanzánii, je jedním z oněch mála míst na Zemi, kde se stále nacházejí všechny živočišné druhy, které zde žily před stovkami let. Lvi i hyeny udržují stavy stád pakoňů, díky čemuž je ekosystém vyvážený. Rozmanitost vegetace pak podporuje život dalších druhů. Některé druhy zase roznášejí semena, další pyl.
Přestože v této oblasti žijí i lidé, mohlo by to být bráno za ukázkový příklad ekologicky neporušeného ekosystému. I když, co přesně se za takový ekosystém považuje, je předmětem otázek.
Drtivá většina pevninské Země (97 %) již však dle rozsáhlého výzkumu nemůže být považována za ekologicky neporušenou.
Vliv má také lov, nejen zástavby
Vědci se již dlouho pokoušeli zmapovat, jak velká část planety zůstává nezničena lidskou činností. Předchozí odhady využívající satelitní snímky nebo nezpracovaná demografická data ukazovaly, že 20 až 40 procent světa nejevilo zjevné známky lidského osídlení jako jsou silnice, světelné znečištění nebo následky odlesňování.
„Lov, dopady invazivních druhů, změna klimatu – ty mohou poškodit ekosystémy, ale nelze je snadno snímat pomocí satelitu,“ uvádí biolog Andrew Plumptre z University of Cambridge.
Oscar Venter, vědecký pracovník na University of Northern British Columbia, který se studie nezúčastnil, dodává, že identifikace nedotčených míst je zásadní. A to zejména pro regiony ohrožené rozvojem, které vyžadují ochranu, jako je například amazonský deštný prales.
Neporušena jsou pouze 3 procenta
Plumptre a jeho kolegové se pokoušeli identifikovat stanoviště, kde nedošlo k úbytku druhů od roku 1500.
Na základě analýzy dat o neporušenosti stanovišť a ztrátě druhů, která zahrnovala asi 7500 druhů zvířat, vědci zjistili, že 28,4 procenta pevninských oblastí větších než 10 000 kilometrů čtverečních je relativně bez lidského zásahu. Pouze 2,9 procenta však má všechny druhy, které zde žily před 500 lety. Při zmenšení minimální velikosti oblasti na 1 000 kilometrů čtverečních se jedná o 3,4 %.
Značná část těchto nedotčených biotopů se nachází v severních zeměpisných šířkách jako jsou kanadské lesy či grónská tundra. Nedotčené zůstávají ale i některé oblasti deštných pralesů v Amazonii, Kongu a Indonésii.
Mapa vyhynulých druhů. Zdroj: A.J. Plumptre et al. Where might we find ecologically intact communities?
Důležité je však si uvědomit, že pouhé zachování druhů není dostačující. Zásadní je také počet klíčových hráčů. Když vědci vzali v úvahu faktor úbytku velkých savců procento neporušených oblastí se snížilo na 2,8. Nicméně Plumptre dodává, že je to mnohem nižší číslo než očekávali. „Na začátku jsem hádal, že to bude 8 až 10 procent. To jen ukazuje, jaký obrovský dopad jsme měli,“ dodává.
Někteří ekologové se ale pozastavují nad tím, zdali autoři příliš striktně nedefinovali ekologickou neporušenost.
„Mnoho ekosystémů po celém světě ztratilo jeden nebo dva druhy, ale stále jsou to živé a různorodé komunity,“ říká ekolog Jedediah Brodie. Pokles několika druhů totiž nemusí nutně znamenat katastrofu.
Vědci také spočítali, že reintrodukce až pěti ztracených druhů by mohla obnovit původní stav 20 procent pevniny. Což se v některých oblastech jako je například Yellowstone ukázalo jako účinné.