Někomu konina vadí, jiným vůbec. Spíš než samotná konina asi vadí to, že nás výrobci klamou. Někdo může mít ale pocit, že si koupí králíka a místo toho jí kočku. Pojďme se podívat na pár faktů ke koňskému masu.
Koňské maso neboli konina je druh masa, který pochází z domácího koně. V současné době není v České republice jeho konzumace příliš populární.
Důvod je ten, že kůň je občas pokládán za ušlechtilé zvíře a jeho zabíjení pro maso lidé vnímají negativně. Dříve se navíc často zpracovávalo maso z přestárlých, poraněných nebo i uhynulých koní, často se z něj vyráběly levné uzeniny. Proto je koňské maso vnímáno jako podřadné a nekvalitní. V současnosti je nejvíce konzumováno v několika zemích centrální Asie, jako je Mongolsko a Kazachstán. V menší míře je součástí kulinářských tradic dalších zemí v Evropě (především italská a španělská kuchyně), Latinské Americe a v Asii. V anglofonních zemích je ale konzumace koňského masa společenské tabu.
V rané historii lidstva byl divoký kůň hojně loven pro maso jako cenný zdroj proteinů.
K jeho výraznější konzumaci docházelo během válek, kdy byl nedostatek potravin a kůň sloužil jako dopravní prostředek pro vojsko a materiál, tudíž v případě neplánovaného úmrtí či zabití, se jednalo o snadno dostupný zdroj potravy.
Koňské maso se snadno pozná podle nápadně tmavočervené až hnědočervené barvy, která je mnohem tmavší než u ostatních jatečných zvířat. Odleželé bývá až tmavohnědé a má modravý lesk. Koňské maso je dlouze vláknité, tuhé a obsahuje málo tuku. Větší obsah glykogenu v koňském mase dodává mu mírně nasládlou chuť, se kterou se setkáváme částečně také u králičího masa, a charakteristický pach, který obzvláště vyniká v čerstvém sekaném mase.
Jak se dělí upravuje koňské maso?
Koňské maso má mírně nasládlou příchutí, je tedy nutné při jeho tepelné úpravě s tím počítat. Proto volíme takové tepelné úpravy koňského masa, které tuto osobitou chuť poněkud potlačí. Obzvláště vynecháváme nasládlou zeleninu, hlavně mrkev. Koňské maso, kterého používáme na pečení, protahujeme slaninou, abychom zvýšili jeho tučnost (kalorickou hodnotu).
Nejjakostnější částí koňského masa, tak jako hovězího masa je svíčková, která je výborná na smetaně. Dále ji pečeme v celku, nebo z ní upravujeme minutky, jako z hovězí svíčkové. Roštěnec (lidově též šus) je část masa z koňského hřbetu a dělí se na roštěnec nízký a roštěnec vysoký. Maso z roštěnce dusíme nebo pečeme, a to buď v celku, nebo porcované. Nízký roštěnec je obzvláště vhodný k přípravě minutek, jako jsou roštěnky apod. Maso z kýty je vhodné k dušení a k pečení a pochází-li z hříbat, můžeme je také smažit. Maso z plece se upravuje dušené na cibuli.
Přední koňské maso, zejména žebro, je nejvhodnější k přípravě polévky, jež se vyrovná hovězímu vývaru a upravuje se tak, jako hovězí vývar světlý, avšak bez mrkve. Kližky zbavené tvrdých koncových šlach a husičky používáme hlavně na guláš a perkelt. Z drobů je velmi hodnotný jazyk, který se upravuje stejným způsobem jako jazyk hovězí. Má však značně tuhou svalovinu, a proto se musí déle vařit než jazyk hovězí.
Koňské plíce, které se vyznačují rovněž značnou tuhostí, jsou vhodné jedině k přípravě na kyselo.
Nejméně hodnotné jsou ledviny, které i po kuchyňské úpravě si podržují charakteristický pach koňského masa. Koňského vyškvařeného tuku (sádla) se používá na smažení koblih. Koňské maso a droby se prodávají ve zvláštních prodejnách.
