„Myslela jsem, že mě tam zabijí,“ říká Hlůšková v Daily Mail. „Obdivuji člověka, který vyjde z vězení a je úplně v pořádku. Pořád to mám v sobě. Občas si vzpomenu, jak nás vzbudili, jak nás holky mlátily a jaká tam byla zima. Neměla jsem žádnou lékařskou pomoc, musela jsem si pomoci sama, plakala jsem. Budu to mít v sobě do konce života,“ zpovídá se.
„Mohl jsi mít bolesti hlavy nebo tuberkulózu. V létě bylo horko jako v sauně, takže jsem třeba chřipku brzy vypotila. Ale v zimě? Nezahřála mě deka, mikina ani horký čaj. A k tomu rýma a kašel. Někdy zavřu oči a znovu to všechno cítím, jak to bylo strašné. Bez rodiny, zavření jako zvířata, ponížení. Takové myšlenky se snažím hned vyhnat z hlavy, ale někdy to hned tak nezmizí,“ dodává.
O svém příběhu chtěla Tereza napsat knihu, to si ale nakonec rozmyslela a detailní informace prosakují na povrch spíše sporadicky, převážně z videí, která vkládá na sociální síť HeroHero.
