5. Strach z opuštění nebo přilnutí
Rodinné vztahy mohou také ovlivnit naši schopnost vytvořit zdravé hranice. Děti, které zažily nedostatek pozornosti nebo emocionální zanedbávání, mohou mít v dospělosti tendenci k přehnanému přilnutí k partnerovi, často ze strachu z opuštění.
Naopak ti, kteří byli v dětství tlačeni k přílišné samostatnosti, mohou mít problém navázat hlubší citové pouto, protože se bojí přílišné závislosti na druhých.
Změna je možná, ale vyžaduje úsilí
Ačkoliv nás dětství významně formuje, není naším osudem. Uvědomění si těchto vzorců a práce na jejich překonání je klíčem k budování zdravějších vztahů. Terapie, sebepoznání a snaha změnit naučené chování mohou vést k tomu, že se zbavíme negativních dopadů našich raných zkušeností. Dětství sice ovlivňuje, kým jsme, ale nemusí rozhodovat o tom, kým se staneme.
Naše rodinné kořeny nás definují, ale také nám ukazují cestu, jak růst a zlepšovat se. Vztahy, které máme v dospělosti, jsou odrazem našeho dětství, ale zároveň mohou být příležitostí k nápravě, pochopení a lásce – jak k druhým, tak k sobě samým.
