Loni v srpnu se tsunami v jižním Atlantském oceánu rozšířila do vzdálenosti více než deset tisíc kilometrů. Přehnala se severním Atlantikem, Tichým i Indickým oceánem. Naposledy byla zaznamenána obří vlna ve třech různých oceánech v roce 2004. Vědci nyní přišli na to, co způsobilo tento jev.
V srpnu 2021 zasáhla jižní Atlantický oceán tsunami, která postoupila do vzdálenosti více než 10 000 kilometrů a zasáhla severní Atlantik, Tichý a Indický oceán. Bylo to poprvé, co vlna zasáhla tři různé oceány od zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004.
Epicentrum zemětřesení z loňska bylo naměřeno 47 kilometrů pod dnem oceánu, což je příliš hluboko na to, aby vyvolalo významné tsunami, dokonce i s relativně malými vlnami vysokými od 15 do 75 centimetrů.
Foto: Pixabay 
Foto: Pixabay
Jak se však ukázalo, tahla tsunami nebyla jen výsledkem jediného zemětřesení s magnitudou 7,5. Nový pohled na seismologické údaje naznačuje, že ve skutečnosti šlo o sérii pěti dílčích zemětřesení a mezi nimi se skrývalo mnohem větší a mělčí zemětřesení, které pravděpodobně způsobilo vznik globální tsunami.
Toto „neviditelné“ třetí zemětřesení se odehrálo jen 15 kilometrů pod povrchem Země s magnitudou 8,2. Monitorovací systémy ho však kvůli předchozím zemětřesením zcela minuly. „V údajích ke sledování zemětřesení, na které se běžně díváme, to bylo téměř neviditelné,“ uvedl seismolog Zhe Jia z Kalifornského technologického institutu.
Rozložením seismologických údajů na delší 500-sekundová období se Jiaovi a jeho kolegům podařilo odhalit přítomnost mělkého a pomalého zemětřesení, které dříve nebylo vidět. Mezi shluky jiných pravidelných ruptur objevili tříminutové zemětřesení. Tato jedna událost tvořila více než 70 procent z celkového zaznamenaného seismického momentu.
Zjištění zveřejněná v časopise Geophysical Research Letters naznačují, že je třeba aktualizovat varovné systémy před zemětřesením a tsunami.
Systémy by měly být schopny číst mezi seismologickými čarami, aby zaznamenaly i větší otřesy. V opačném případě by skutečná velikost složitých zemětřesení mohla zůstat nadále nejasná. Dnes se systémy sledování zemětřesení obvykle zaměřují na krátká a střední období seismologických vln, ale zdá se, že i delší období obsahují důležité informace.
„Je těžké najít druhé zemětřesení, protože je ukryto v prvním. Velmi vzácně jsou pozorována taková složitá zemětřesení, jako je toto. Pokud nepoužijeme správný soubor údajů, nemůžeme opravdu vidět, co se skrývá uvnitř,“ vysvětlil Jia.
