Přestože jsou na pohled podobné například leguánům, vynikají řadou pozoruhodných schopností. Hatérie novozélandské (Sphenodon punctatus) se dožívají i sta let, jsou relativně odolné vůči mnohým infekčním chorobám a dosahují vrcholu fyzické aktivity při velmi nízkých teplotách pro plazy. Genetická analýza pomohla odhalit, jak je to možné a umožnila vědům nahlédnout do jejich evoluční historie. Studie byla publikovaná v Nature.
Hatérie patří do řádu plazů, který byl rozšířen během druhohor. Jeho rozmanitost však během milionů let klesala a hatérie je nyní posledním přeživším článkem této linie. Díky tomu je dlouhodobým předmětem vědeckého zájmu, jelikož sdílí znaky s ještěry, želvami, ale i ptáky.
Kdysi se vyskytovala na celém Novém Zélandu, nyní ale díky ztrátě stanovišť, invazivním druhům a změně klimatu obývá hlavně pobřežní ostrovy.
Vědci zjistili, že genom hatérie je obrovský (5 GB) a řadí se tak k největším dosud sestaveným genomům obratlovců. Studie ukazuje, že hatérie se oddělila od hadů a ještěrů asi před 250 miliony let. Dle všeho je si tedy tento podivný plaz více příbuzný s hady a ještěry než se želvami a krokodýly.
Tým také identifikoval geny, které se pravděpodobně podílí na biologických vlastnostech hatérií jako je jejich dlouhý život. Hatérie mají mnoho genů zapojených do produkce selenoproteinů, které pomáhají chránit před stárnutím a poskytují ochranu proti reaktivním druhům kyslíku. Hatérie má více těchto genů než lidé.
Hatérie mají také nejnižší známou optimální tělesnou teplotu ze všech plazů, od 16°do 21° C. Za tím by dle vědců mohl stát neobvykle vysoký počet TRP genů. TRP geny se podílejí na tvorbě proteinů vázaných na teplotní citlivost a regulaci tělesné teploty.
„Publikování genomu hatérie je jako odhalení starověké knihy. Začali jsme jej analyzovat a dekódovat některé genetické informace, ale od pochopení celého genomu jsme ještě daleko,” říká pro ScienceNews spoluautor Matthieu Muffato.