Jako umělec i jako člověk byl Harapes vzdělaný, moudrý a nesmírně velkorysý. „Bral se životem doslova bavil, ale to neznamená, že měl svatozář,“ říká Pokorná. Uměl být upřímný až k bodu bolesti, ale vždy byl věrný sám sobě. Jeho empatický přístup k lidem se projevil v jeho péči o kolegy a přátele v těžkých chvílích, finančně pomáhal a staral se o své okolí.

Harapesova profesionalita a pokora se projevovaly i v jeho filmové práci, kde ho režiséři často nechávali předabovat, aby zlepšili kvalitu filmu. Pokorná vzpomíná na jeho ochotu přijímat kritiku a lépe se přizpůsobovat filmovému řemeslu. Jeho charisma bylo nezaměnitelné a živé i ve chvílích, kdy se nepotřeboval vyjadřovat slovy.

Článek pokračuje >>