Jak si vede Česká republika v urbanismu v porovnání se zahraničím? Zvládá se hlavní město Praha vypořádat s kulturně-historickým dědictvím a novými trendy a výzvami, jako je například revitalizace? A co stojí v cestě dobrým nápadům a ochotě investovat do nových projektů? O tomto hovořili v diskuzi u kulatého stolu Svazu podnikatelů ve stavebnictví uznávaná architektka a urbanistka Eva Le Peutrec, prezident svazu Jiří Nouza, architekt a náměstek primátora hlavního města Prahy Petr Hlaváček a ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč.
Debatu natáčela a živě vysílala ČTK Connect, záznam celého pořadu z PressCentra agentury v Opletalově ulici je k dispozici ZDE.
První blok věnovali přítomní výměně názorů na to, jak si stojí Česko ve srovnání s urbanistickým děním v jiných státech, respektive městech. „Bez debaty není posun,“ zdůraznil úvodem Jiří Nouza. Eva Le Peutrec vytkla tuzemsku velmi řídkou síť dálnic, nedostatek rychlovlaků, hlavnímu městu pak absenci okruhu kolem Prahy a metropolitního plánu. Současně připomněla, že republika má jednu z největších z nejhustších sítí nízkorychlostních železnic a značný počet veřejných knihoven. „To bohužel není pochvala. To je k zamyšlení, že bychom opravdu měli inovovat ve velkém. Žijeme ve dvacátém prvním století,“ uvedla expertka, která se prosadila zejména se stavbou mrakodrapů v Asii.
Petr Hlaváček popsal posloupnost historických etap, jimiž si domácí urbanistika a jmenovitě Praha prošly od první republiky. „Překvapivě strašně významné, rozporuplné, ale výrazné urbanistické projekty přišly v 70. letech, kdy komunistický režim čelil nedostatku bydlení. Vytvořil sídliště pro zhruba 40 procent obyvatel Prahy,“ popsal.
Nyní přišla podle něj na řadu fáze, kdy hlavní město přebírá aktivitu: snaží se revitalizovat především brownfieldy a klade důraz na železniční projekty. „Poučení máme z Mnichova, Hamburku, Paříže… Aktivujeme území a zveme soukromý kapitál.“
Ondřej Boháč ocenil pokroky, které Praha dosud učinila, třebaže kvalita obytných čtvrtí stále nedosahuje některých západních standardů. „Vytvořili jsme velmi komplikované prostředí, kde se kvalitní čtvrť vytvořit dá, ale za velmi náročných časových a finančních podmínek,“ podtrhl.
Jiří Nouza následně poukázal na spádový charakter hlavního města a jeho provázanost se Středočeským krajem. „Devadesát, možná devadesát pět procent důležitých sídlišť ‘naležato‘ za hranicemi Prahy a příměstských obyvatel má ekonomické aktivity v Praze. A vy je musíte do té Prahy dostat. To je neskutečně nákladná záležitost.“
Současnost považují hosté za specifické období. „Investičně je to v Praze hodně stabilizované, a tento matrix je nezbytné narušit, aby se rozjela soutěž. Městu chybí přenesené kompetence od státu,“ řekl Ondřej Boháč. Do „vzoru“ má stát přesto daleko: na to má příliš složitý systém stavební, dopravní a strategické legislativy včetně příslušných úřadů, který je nepřehledný a investory odrazuje. „Pro investora je důležité, aby věděl, kdy to bude moct zrealizovat. Slibovat mu, že to bude za deset let, to tam (za ním) ani nemusíme jezdit,“ uvedl Jiří Nouza.
Dobu pro stavební povolení, jednu z nejdůležitějších věcí v procesu stavění, může zatím Česko takové Číně pouze závidět. „V Číně je to otázkou několika málo měsíců, tady slyším od přátel, že to trvá deset let včetně stavby. Takto stavíme domy, které jsou technologicky i esteticky zastaralé, musí se dvakrát třikrát přepracovávat, a to stojí samozřejmě spoustu peněz,“ namítla Eva Le Peutrec.
Sestřih z části pořadu, věnované českým plusům a minusům, si můžete pustit ZDE.
Další část, věnovaná konkrétním záměrům v Praze, se dotkla ježdění tramvají po Václavském náměstí. „V horní části náměstí tramvaje jezdit budou, protože je důležité propojení s Vinohrady,“ ujistil náměstek Hlaváček. Řeč se stočila i na budoucí podobu Hlavního nádraží – Hlaváček a Boháč ji považují za jednoznačně pozitivní, třebaže o negativní tzv. „rychlonázory“ není nouze. Zazněl povzdech nad neuskutečněnou vizí Kaplického blobu, tedy budovy Národní knihovny na Letné. Přítěží, míní odborníci, je nutnost ladit celou řadu zájmů a jít cestou kompromisů, které mnohdy bolí.
O praktické potřebě nové budovy filharmonie v lokalitě Vltavská zazněla jistá pochybnost, na jejím kulturním, propagačním a turistickém významu se zato aktéři jasně shodli. „Jestli nějaká stavba má šanci říct světu, že Praha je město pro jednadvacáté století, tak je to Vltavská filharmonie,“ je přesvědčen Ondřej Boháč.
Ožehavým tématem zůstává revitalizace, tedy proces, jak nakládat se starými a prázdnými domy. Jeho součástí je „boj“ s památkáři, kteří často chrání něco, co by ve městě už dávno být nemělo, zaznělo ve studiu. „Pořád si stěžujeme, že lidé ve městě nebydlí, že se stěhují. Teď je to naopak, my chceme, aby ve městě bydleli,“ namítl Jiří Nouza.
Zmínil příběhy mostů na Výtoni a v Libni. „V roce 2014 jsem jako náměstek (na magistrátu) nechával na radě hlasovat, aby se provedla rekonstrukce a stavba Libeňského mostu. Politická situace nahrála tomu, že se celý projekt zastavil. Dneska začínáme tento most bourat. Mně to nedává smysl. S železničním mostem pod Vyšehradem je to stejné. Že ho současný vlastník chce zachovat, považuji za správné, ale myslím si, že je potřeba k tomu přistupovat i z hlediska fungování města. S tímto mostem nemůže město fungovat,“ shrnul Nouza.
Architektka a urbanistka Eva Le Peutrec bude ve dnech 17. a 18. září exkluzivním hostem na konferenci Světlo s podtitulem Magie světla v architektuře. Akce se koná v hale O2 universum. „Světlo je podle mne nejdůležitější materiál v architektuře. Budu hovořit o tom, jak dokáže vyvolat emoce – a emoce jsou to hlavní, o co nám v architektuře i urbanismu jde, jak zažíváme prostor,“ pozvala kolegy a přítomné na akci Eva Le Peutrec.
